Mezi nejčastější vysvětlení pohybů akciových trhů patří fundament a likvidita. Oběma se tu opakovaně věnuji. U likvidity s tím, že v první řadě záleží na tom, jak jí vlastně zadefinujeme. A celkově se podle mne její efekt (u řady definic) přeceňuje. Dnes se podíváme trochu více na toto dilema „likvidita vs. fundament“.
První dnešní graf ukazuje vývoj globální peněžní nabídky. Konkrétně jde o peněžní agregát M2, který v principu zahrnuje vše hodně likvidní až po střednědobější vklady. v grafu vyznačuje, že tento agregát od června roste. Končí tak dost mimořádné období, kdy delší dobu rostl jen velmi mírně, či stagnoval/klesal. Šlo samozřejmě o reakci centrálních bank na vysoké inflační tlaky. Jejich polevování pak sebou nese i onu vyznačenou změnu:
Zdroj: X
V souvislosti s dnešním tématem připomeňme, že akciové trhy oním obdobím utažené nabídky likvidity prošly znatelným růstem. Čímž se dostáváme k druhému grafu, který ukazuje na vývoj cen akcií a zisků obchodovaných firem. RIA k němu píše, že roční změna zisků je „tím nejlepším indikátorem“. Nevím, zda nejlepším, ale dobrým určitě ano:
Zdroj: X
Podle grafu mají tedy ceny akcií ve středně dlouhém období silnou tendenci jít tam, kam jdou zisky. Nebo přesněji řečeno jít tam, kam zisky půjdou. Ceny totiž zisky předbíhají, můžeme je tak vnímat jako vedoucí indikátor. Který ale potřebuje „zadostiučinění“ – musí být potvrzen tím, že zisky skutečně začnou růst. Takový pohled tedy také naznačuje, že nejdříve se pohnou valuace (tedy poměry k ziskům), pak zisky samotné. Připomenout si pak v této souvislosti můžeme současný konsenzus týkající se dalšího vývoje zisků v příštím roce. V třetím grafu je vývoj konkrétně rozdělen na zisky velkých technologických firem a zbytek trhu:
Zdroj: X
V příštím roce se tedy čeká konvergence růstu zisků u sedmičky výjimečných a zbytku trhu. Ale podle grafu by měla určitá mezera stále přetrvávat. Výsledné tempo růstu u celého trhu by přitom mělo nějaký čas vycházet nad 10 %, což je minimálně z historického hlediska hodně nadprůměrná hodnota.