Hostem posledního MakroMixéru byl sociolog a ředitel společnosti PAQ Research Daniel Prokop. Jak nahlíží na životní úroveň českých domácností? Co říká na krizi bydlení a za co by pochválil současnou vládu? Tématem podcastu byly i daně, protože Prokopova PAQ Research vydala zevrubnou analýzu českého daňového systému. Ještě předtím ale čekala tradičně tři témata z ekonomiky hlavního ekonoma Patria Finance Jana Bureše.
Francie si půjčuje dráž než Řecko
Francie je v politické krizi, uvádí ekonom Patria Finance Jan Bureš. Tamní znepokojivou situaci podle něj dokazuje i fakt, že výnos francouzského desetiletého dluhopisu se obchoduje výše než řecký, tedy že francouzská vláda si půjčuje dráž než řecká. „Má jedny z nejhorších rozpočtů v rámci Evropské unie měřeno strukturálním saldem v uplynulých letech tam také došlo k jednomu z nejvýraznějších nárůstů veřejného zadlužení.
Česko v relativním bezpečí
„Naproti tomu české rozpočty jsou v daleko, daleko lepším pořádku,“ dodává ekonom, „a to i přesto, že se kritizují“. Strukturální deficity se pohybují v blízkosti 1 % HDP, zadlužení je daleko nižší, ale víme z minulosti, že pokud se dostanou vybrané evropské země pod tlak na dluhopisových trzích, že se napětí dokáže šířit i k nám do střední Evropy a teoreticky i do Česka.
Nezaměstnanost roste, ale mzdy také
Česká nezaměstnanost, která je v evropském srovnání dlouhodobě nejnižší, roste. Registrovaná míra nezaměstnanosti se pohybuje okolo 4,5 %, míra nezaměstnanosti podle výběrových šetření je okolo 3 %. „To jsou pořád úrovně, které se dají označit za velmi nízké a jsou v souladu s tím, že většina nezaměstnaných na trhu si stále dokáže velmi dobře to pracovní místo najít,“ dodává ekonom s tím, že řada sektorů má poměrně velké problémy se sháněním nových zaměstnanců.
Některé části ekonomiky, zejména sektor služeb, si mohou dovolit zdražovat relativně intenzivně. „Ceny tam rostou nad historickým průměrem už druhý, třetí rok v řadě. A právě tyto segmenty jsou zodpovědné za dvouciferný růst mezd a táhnou českou mzdovou hladinu vzhůru tempem, které asi z dlouhodobého pohledu udržitelné není,“ dodává Bureš. Toto tempo růstu podle něj činí okolo 7 až 8 % a bude později narážet na produktivitu práce, která se v Česku vyvíjí pomaleji.
Životní úroveň Čechů se poslední rok a půl zvedá
Host MakroMixéru Prokop hned zkraje odpovídá na otázku, jak se daří Česku. U vývoje životní úrovně domácností od roku 2021 byl podle něj nejhorší stav na začátku roku 2023. Od té doby je vidět zlepšování, ale řada skupin ještě úrovní roku 2021 nedosáhla. „Závisí to na struktuře spotřebního koše, na typu bydlení,…“ říká s tím, že v posledním roce a půl je patrné výrazné zlepšování. Ty, kteří bydlí v nájmu nebo nemají splacené vlastní bydlení, zasáhlo zhoršení životní úrovně výrazně déle. „Nešlo u ní jenom o energie, ale o nárůst úrokových sazeb u hypoték a růst cen nájmů… A hodně to zasáhlo i nejchudší, protože dávají větší část spotřebního koše na bydlení a jídlo,“ dodává.
„Nemáte na bydlení v Praze? Odstěhujte se do Pardubic!“
Ceny nemovitostí ve velkých městech rostou mnohem rychleji než mzdy. „Když Česká národní banka počítá, kdo si dneska může dovolit vlastnické bydlení, tak to ve většině republiky vychází na 60 % a v Praze na horních 20 %.“
Podle Prokopa by se mělo mnohem víc investovat do nabídky bydlení, a ne do poptávky. A když se bohatší města, jako Praha nebo Brno, stanou nedostupné pro nižší střední třídu, pro mladé lidi a podobně, tak to má dopad i na produktivitu práce. „I ty bohatší města potřebují, aby v těch jobech byli začínající lidé, míň kvalifikovaní lidé. Když tam nejsou, tak vzniká špatná alokace práce a musí to dělat lidi pod svojí kvalifikací… Podle mě bychom neměli používat argument odstěhujte se jinam, protože to začne brzdit ekonomiku, trh práce a podobně.“
Nejvíce byla zasažena střední třída
Prokop vyzdvihuje dávkovou politiku vlády, byť bývá často kritizovaná. „Příspěvky na bydlení zachránily zhruba 300 tisíc domácností. A je vidět, že té tzv. strádající třídě se situace nezhoršila,“ tvrdí. Naopak nejhůře z toho vyšel střed ekonomicky aktivní populace, který doplatil na to, že se nezvyšovaly slevy na poplatníka, na děti a podobně a zároveň nečerpají dávkový systém. „To považuji za chybu, že to v tom konsolidačním balíčku podle mě mohly některé věci být agresivnější, a naopak se mohla třeba zvednout základní sleva nebo sleva na první dítě, aby to kompenzovalo část těch dopadů této třídě,“ dodává sociolog.
Investuje horních 10 %
Kapitálové příjmy v Česku jsou hodně koncentrované v horních 10 % lidí. Střední „tradiční“ třída příliš neinvestuje, protože nechce nebo na to nemá úspory nebo investuje špatně. Roli sehrává i konzervativnost populace, míní Bureš.
„Když máte třetí pilíř, který funguje tak, že je do něj výhodný klást nějaké malé úspory a vybírat státní poplatek ve fondech, které jsou často z hlediska výnosů úplně neproduktivní, tak to nenaučí populaci, aby koukala na ty výnosy a koukala na ten produkt jinak. Kouká na vybírání 300 Kč státního příspěvku, a to jsme ty lidi za dvacetileté fungování třetího pilíře naučili, a to se těžko odnaučuje,“ přiznává Prokop.
„Znalosti na úrovni tipování“
PAQ Research vydala podrobnou analýzu českého daňového systému s řadou konkrétních doporučení. Podle Prokopa je první problém už v tom, že veřejnost vůbec neví, jak daně fungují, jaké jsou v nich mezery, jaké mají efekty. „Třeba 60 procent dospělých Čechů má znalost o nastavení daní a dopadů na úrovni tipování, takže vlastně neznají žádná specifika toho daňového systému,“ tvrdí sociolog a odkazuje při tom na průzkum pro Český rozhlas.
„Zároveň třeba 40 % nebo 36 % lidí vám tam řekne, že na státní úředníky, i s vyloučením učitelů a hasičů, dáváme víc peněz než na důchody, takže oni nemají hrubou představu o struktuře těch výdajů a kde se dá šetřit. Také si třeba myslí, že se dá vyhodit pár úředníků a zachrání se tím státní rozpočet. A v prostředí takové neznalosti je nutné edukovat a je nutné, aby to byla věc veřejná. Nevěřím, že se dá za zataženýma záclonama prosadit racionální reformu, protože veřejnost nepochopí principy toho, co ty daně ovlivňují ve společnosti: že na nich závisí wellbeing, zdravotní prevence, rozvoj regionu a podobně,“ říká.
Z konkrétních věcí patří k prioritám PAQ Research například nižší zdanění nízkopříjmových. V této věci si vzali příklad z politiky někdejšího amerického prezidenta Ronalda Reagana. „Když v 1986 snížil zdanění nízkopříjmové práce, tak to mělo pozitivní dopady na trh práce, na zdraví, na práci samoživitelek, na děti ve vzdělávání,“ vyjmenovává Prokop a dodává, že pozitivních efektů je tolik, že to (nižší zdanění práce) převažuje nad zdaněním majetku.
Daňové úniky firem
Za zásadní věc Prokop osobně (v reformě PAQ Research to není) považuje nutnost řešit (probyznysově) výjimky v kapitálových daních, hodnotově neomezenými časovými cestami. „Vím, že jsou argumenty pro to nedanit prodeje firem, podíly firem po pěti letech. Ale když vidíme, kam to vede, že to umožňuje daňové úniky a daňové optimalizace v tom, že prodáváte firmu vlastní firmě přes holdingy, a tím si vytahujete zisk jako společník té druhé firmy, aniž byste ho zdanil, že si uděláte kapitálový příjem přes prodej té první firmy – prodávaly se takhle nemovitosti, že se uzavřely do té firmy, prodaly se její podíly, tím se obešly daně z převodu nemovitosti, teď třeba prodeje nemovitosti – tak tahle díra podle mě produkuje obrovské úniky pro malou část společnosti,“ tvrdí.
Řešení vidí třeba v osvobození kapitálových příjmů, třeba i v nižší sazbě, a osvobození prvních vkladů, aby lidé (i střední třída) investovali víc, ideálně do českých nebo do evropských firem.
Dále k tomu dodává, že kumulace majetku by podle něj měla být rovná napříč poplatníky. „Měl by na to mít šanci člověk, který kumuluje ten majetek prací. A když jeden příjem daníte 40 procenty a druhý nulou… Kumulace majetku není špatně, ale měla by být v tom systému nějaká rovnost, že se k němu dá dostat i prací," myslí si.
Co by českou ekonomiku okamžitě posunulo?
Prokop má jasno: „Aspoň částečné snížení daní zaměstnanců, byť třeba ne tak masivní, jak to navrhujeme. Zrychlení odpisů, klidně vyrovnané vyšší sazbou daně z příjmu, může to být neutrální, ale abychom prostě rychleji investovali a rozpohybovali ekonomiku. A vyrovnat to daněmi, u kterých víme, že tolik neškodí. To znamená danění pozemků, neřestí a nějaké úpravy v DPH. Potom do toho promyslet, jak změnit složité věci, o kterých se bavíme v těch kapitálových daních. To není otázka na jeden měsíc. Ale prostě trochu změnit mix."
Výstupy z podcastu MakroMixér naleznete na Patria.cz a Hlidacipes.org a samotné podcasty ve službách Spotify, Apple Podcasts, YouTube (Music) či SoundCloud. Podcast MakroMixér pravidelně vybírá tři důležitá ekonomická témata, ve druhé části vyzpovídává zajímavé a chytré hosty. Zaposlouchejte se!