Digitální měny dolar nezničí, ale svět změnit mohou

Šéf banky JPMorgan Jamie Dimon nedávno kritizoval bitcoin s tím, že tato měna „neskončí dobře“ a je „podvodem horším než tulipánová mánie“. Má pravdu? V některých aspektech bude bitcoin a další digitální měny pravděpodobně skutečným neúspěchem a zklamáním pro jejich tvůrce a zastánce. Nevyvolají totiž měnovou revoluci a nenahradí tradiční měny. Nicméně to neznamená, že nezmění svět.

Řada nadšenců se domnívá, že digitální měny nakonec vytvoří jakousi obdobu zlatého standardu. Tvrdí, že nabídka těchto měn je omezená, zatímco u dolaru a dalších tradičních měn to neplatí. Jednoduchá intuice pak velí, že pokud u něčeho roste nabídka, cena klesá. Jinak řečeno, pokud centrální banky tisknou peníze, ničí tím jejich hodnotu. Milton Friedman to v podstatě shrnuje větou: „Inflace je vždy a všude monetárním jevem.“

Bitcoinoví býci tak srovnávají peníze, jejichž hodnota by měla postupně klesat, s penězi, jejichž nabídka je konstantní. Kdo bude tedy asi vítězem? Toto nové „digitální zlato“ podle nich dokonce donutí centrální banky, aby nevyvolávaly inflaci a udržely tak konkurenceschopnost dolaru a dalších měn. Pokud by tak totiž neučinily, všichni bychom přešli na bitcoin. Tato teorie tak není atraktivní jen pro zastánce tvrdých měn, ale i pro libertariány, kteří jen neradi vidí, že vláda má kontrolu nad oběživem.

Podobná logika má ale minimálně dvě vážné vady. Za prvé, nabídka bitcoinů může být omezená, ale to neplatí o digitálních měnách jako celku. Lidé neustále tvoří další a další. Na trh se tak dostává Dogecoin, Litecoin či Ether. Skutečná bonanza ale nastala ve chvíli, kdy si začínající společnosti uvědomily, že mohou také vydávat vlastní měnu a prodávat ji investorům. Tato finanční inovace je známá jako Initial Coin Offering.

Ve světě nyní existuje asi 900 známých digitálních měn a pravděpodobně to není konečné číslo. Zastánci tvrdých měn s konstantním objemem si ale neuvědomují, že pokaždé, když vznikne nová digitální měna, tento typ peněžní nabídky roste. Jestliže používáme dolary, stačí kalkulovat pouze s nabídkou této měny. Pokud se ale nějaké zboží dá koupit za více digitálních měn, je nutno brát v úvahu jejich celkové množství. Z pohledu celkové peněžní nabídky tak u digitálních měn o nějakém konstantním množství nemůže být řeči.

Digitální měny pak vedle zklamání z toho, že nejsou tvrdou měnou, přinesou ještě jedno nepříjemné překvapení. Je téměř jisté, že se nestanou dominantním nástrojem plateb. Bitcoin se může zdát jako zajímavá investice, ale lidé by určitě chtěli dostávat své mzdy v něčem, co ani zdaleka nevykazuje takovou volatilitu jako tato měna. Nikdo totiž určitě nechce, aby pětina jeho mzdy zmizela během pár dní, kdy ji obdrží a kdy si zajde na velký nákup. Americký dolar doprovází dlouhodobě stabilní inflace kolem 2 % a to z něj ve srovnání s bitcoinem tvoří měnu ideální. Ze stejného důvodu lidé neplatí u čerpacích stanic zlatými mincemi. A vlády navíc požadují, abychom své daně platili v národní měně.

Finanční svět se ale vlivem digitálních měn skutečně mění. Díky zmíněné nabídce vlastních měn získávají začínající firmy potřebný kapitál s menší regulační zátěží. Čína něco takového sice zakazuje, ale americký regulátor se zatím zdržel agresivního postupu. V jiných zemích pak omezení nejsou žádná. Jde jen o příklad, jak se lidé mohou vyhnout regulaci. Horším příkladem je praní špinavých peněz. Tvrdá měna se tedy z digitálních peněz nestane, ale k posunu k jednomu libertariánskému snu dojde. Jde o posun směrem k finanční anarchii. Pozitivně jej budeme hodnotit v případě, že fandíme neregulovanému získávání kapitálu, ale i drogám.

Autor: ekonom Noah Smith

(Zdroj: Bloomberg)