Saúdská Arábie chce všechno najednou: zachránit OPEC, dosáhnout diverzifikace příjmů a industrializace a zachovat si tržní podíl v oblasti surové ropy, ropných produktů, petrochemických látek a kapalin ze zemního plynu. Zda Saúdové uspějí, z velké části určí odvětví břidlicové energetiky ve Spojených státech.
Americká břidlicová revoluce rozdělila OPEC podle jakosti surové ropy jejích členů. Vývozci lehké sladké ropy – například Alžírsko, Angola a Nigérie – přišli v USA o téměř veškerý tržní podíl, zatímco vývozci kyselé či těžší ropy, včetně Saúdské Arábie a Kuvajtu, ztratili jen málo.
Jelikož téměř veškerá ropa těžená ve státech Perského zálivu je kyselá a většina globálního přebytku je sladká, seškrtání produkce v Saúdské Arábii a sousedních zemích nemůže ceny vytlačit zpět nahoru a uvést trh s ropou do rovnováhy. Jediným způsobem jak toho dosáhnout – a předejít rozpadu OPEC – by bylo omezit produkci lehké sladké ropy, včetně těžby prováděné americkými producenty, kteří by tak ztratili tržní podíl. Kdyby k tomu došlo, u cen ropy by se dal očekávat opět relativně rychlý vzestup.
Pokud však Saúdská Arábie zachová věrnost svým strategickým rozvojovým cílům, nízké ceny ropy přetrvají. Od 70. let se někteří členové OPEC, pod vedením Saúdské Arábie, snaží diverzifikovat své průmyslové základny propagací sektorů s konkurenční výhodou, jako je petrochemický průmysl a výstavba obřích rafinerií, aby mohli vyvážet produkty s vyšší přidanou hodnotou. Zároveň s cílem zvýšit příjmy rozšířily export kapalin ze zemního plynu, které se nezapočítávají do kvót OPEC.
Avšak právě když tyto země začínaly dosahovat úspěchu, došlo k americké břidlicové revoluci, která ohrozila všechny tři jejich strategické cíle. Klíčem saúdskoarabského petrochemického průmyslu ke konkurenční schopnosti bylo využívání zemního plynu a etanu, které byly mnohem méně nákladné než primární benzín z ropy, na němž záviseli konkurenti. Teď když USA produkují obrovská množství laciného zemního plynu a etanu, saúdskoarabská konkurenční výhoda – a podíl na trhu – začíná opadat.
Totéž platí pro rafinerie. Jelikož USA nedovolují export surové ropy, břidlicová revoluce stlačila americkou srovnávací cenu, West Texas Intermediate, oproti mezinárodním cenám surové ropy, občas s rozdílem až 20 dolarů. Americké rafinerie využily výhody nižších cen a zvýšily vývoz ropných produktů – natolik, že dnes ohrožují tržní podíl saúdských rafinerií v Asii i jinde.
Americké společnosti rovněž posílily produkci kapalin ze zemního plynu, což zemi umožnilo srazit dovoz zkapalněného ropného plynu (LPG) a výrazně rozšířit export těchto kapalin. Ve Střední a Jižní Americe tak Saúdskou Arábii nahradili američtí producenti.
Nedávný kolaps cen ropy by ale mohl tento vývoj změnit. Saúdská Arábie odmítá omezit vlastní produkci, neboť zřejmě doufá, že nízké ceny ropy srazí investice do americké břidlicové energetiky a podlomí růst tamní produkce.
Nízké ceny už možná přispívají k odkladům amerického rozhodnutí začít vyvážet surovou ropu, jakož i k politické životaschopnosti veta amerického prezidenta Baracka Obamy ohledně ropovodu Keystone XL, který měl přepravovat ropu na export z kanadských dehtových písků do Mexického zálivu. Připočtěme si k tomu zpožděné otevírání mexického energetického sektoru a zdá se, že nízké ceny ropy by mohly znamenat čistý prospěch saúdskoarabského království.
Přestože motivace Saúdské Arábie nesnižovat produkci byla zřejmě téměř výhradně ekonomická, nízké ceny ropy by jí mohly přinést i výrazné politické výhody. Pokles cen především způsobuje vážné potíže Íránu, hlavnímu soupeři království v regionu, jakož i nestabilním ekonomikám Ruska a Venezuely, které jsou na ropě závislé. Žádná z těchto zemí nemá dostatečné úspory, aby náraz nižších výnosů tlumila.
Za těchto okolností se zdá pravděpodobné, že Saúdská Arábie bude nadále odmítat snížit produkci ropy a ponechá ceny ropy nízké, dokud odskok ode dna nevyvolají tržní síly. I pak by ale mohl být vzestup cen omezený. Vždyť teorie her určuje, že jakmile se přebytek vyčerpá, dominantní producent musí předejít příliš vysokému nárůstu cen ropy, který by mu znovu vzal podíl na trhu. To znamená, že Saúdská Arábie se bude snažil přimět země mimo OPEC, zejména v Severní Americe, aby držely vzestup produkce ropy v úměře k růstu globální poptávky.
Krátce, je v zájmu Saúdské Arábie, aby ceny ropy vystoupaly natolik, aby byly oporou tamní ekonomiky, ale ne zase tak vysoko, aby dokázaly udržet výrazné nárůsty nabídky ze zemí mimo OPEC. Aby Saúdská Arábie udržela ceny v takovém ideální rozpětí, bude možná muset produkci znovu rozšířit.
Tato strategie není bez rizika. Krátkodobě by příliš nízké ceny ropy mohly v některých zemích produkujících ropu vyvolat politickou nestabilitu a tím tlačit ceny nahoru. Ve střednědobém a dlouhodobém výhledu by se ceny mohly zvýšit nad ideální hranici rovněž vlivem odkladů investic do následných technologií, zejména megaprojektů.
Zřejmě největší riziko ale tkví v americkém břidlicovém průmyslu. Během několika příštích let se američtí producenti nejspíš stáhnou, zaměří na nejlepší lokality, zdokonalí technologii, sníží náklady a opět rozšíří produkci. V takový okamžik už současná saúdskoarabská strategie nemusí k zachování tržní dominance dostačovat.
Anas al-Hadždží je hlavní ekonom NGP Energy Capital Management.
Copyright: Project Syndicate, 2015.
www.project-syndicate.org