Kyperská kauza byla poměrně dlouho „jen“ dalším varováním, které říkalo jednoduchou věc: Na jádru problémů eurozóny se stále mnoho nezměnilo. Dnes tolik diskutovaný návrh pomoci se podobá u nás populárním přílepkovým zákonům. To znamená pokus využít příležitost, pomoci s likviditou a zároveň „pořešit“ i věci v dané situaci jen nepřímo související – tedy daňový ráj, praní špinavých peněz, apod. Následný vývoj a rizika už byly popsány v mnoha komentářích.
Ekonom David Beckworth je jedním z těch, kteří poukazují na to, že kyperská kauza je ve své podstatě jen dalším důkazem nefunkčnosti měnové unie. Jako zastánce cílení nominálního HDP by tento postup předepsal i na současný neduh. Ač to explicitně neříká, cílen by asi musel být produkt eurozóny, což by eliminovalo i sklon ECB k tomu, aby nastavovala svou politiku hlavně podle Německa (což minimálně donedávna činila). Realističnost cílení NHDP v eurozóně je ale asi tak stejná jako realističnost vytvoření transferové unie. V tuto chvíli tedy blízko nuly. Navíc cílení NHDP není lékem na neoptimální měnovou oblast, maximálně by bylo zlepšením monetární politiky v optimální měnové oblasti. Současné snahy můžeme vnímat jako pokusy o vytváření optimální měnové oblasti.
Hlavním mechanismem posunu k náznaku této optimality (srovnání konkurenceschopnosti napříč unií) zůstává bolestivá a dlouhodobá vnitřní devalvace. I když se možná objevuje náznak alternativy a to na tom nejméně pravděpodobném místě. Tedy alespoň z hlediska ekonomické logiky. Jak jsme se totiž mohli dočíst i na těchto stránkách (V Německu vzniká strana proti euru. Mobilizuje pro podzimní volby), skupina německých ekonomů a podnikatelů s negativním postojem vůči společné evropské měně založila politickou stranu. Cílem je zabránit záchranným balíčkům pro členy eurozóny a samotnou měnovou unii zrušit. Pravděpodobnost úspěchu je prý malá. Ale i ta známá čtyřka z dějepisu byla „taková první vlaštovka“.
Co je pro Německo na miskách vah? Připomeňme si krátce historii: Německo zvyšuje svou konkurenceschopnost jak na straně kvality, tak na straně nákladů. Stává se exportní velmocí, jeho měna – euro, ale odpovídajícím způsobem neposiluje, protože je zároveň měnou jeho hlavních obchodních partnerů. Německo tak vyváží, spoří a své úspory poskytuje svým partnerům, aby si mohli kupovat jeho produkci. Přichází krize, z různých důvodů zvedá dluhy na periferii. Německo chce, aby své dluhy začala snižovat, práci jí ale svou zvýšenou poptávkou nedá. Samo dál těží z toho, jak periferie snižuje kurz eura vůči hlavním neunijním partnerům.
Co by přineslo znovuzavedení marky? Motivací k němu jsou zřejmě obavy z neustále rostoucích požadavků na pomoc a rostoucí rozvaha ECB, která u Němců se selektivní pamětí vyvolává automatické obavy z hyperinflace. Hyperinflaci sice ne, ale vyšší inflaci v Německu by obnova konkurenceschopnosti periferie přes monetární politiku ECB skutečně přinesla. Tyto strachy by tedy s vlastní měnou opadly. K tomu můžeme přidat to, že Německo už musí být dost unavené z toho, jak je neustále obviňováno z imperialisticko-koloniálních choutek. Moje zkušenost s Němci potvrzuje velkou chuť na pivo, ale to je asi tak vše.
Opuštěním eura by pak znamenalo reálné náklady. Jednak by s posilující markou klesala hodnota jeho (obrovských) pohledávek v zahraničí. Můžeme sice argumentovat, že to je jeden z nevyhnutelných důsledků toho, jaký model zaměstnanosti Německo využívalo. Část půjčovaných úspor prostě nebyla investicemi, ale dotacemi, za které si Německo kupovalo vyšší zaměstnanost doma. To ale asi Němce nyní neutěší. Nejbolestivějším nákladem by pak pravděpodobně byl dopad silné marky na současnou exportní konkurenceschopnost Německa.
Kyperská bouře ve sklenici vody je zajímavá událost. Sám považuji možnost spuštění runů na banky v celé periferii za velmi nepravděpodobný scénář, i když je jasné, že „soudruzi někde udělali chybu“. Spíše jde ale o soudruhy kyperské a celý jejich „obchodní model“ (jak detailněji rozebírá kolega Vlk v „Boj za drobného střadatele? Ale kdeže...“). Než celý Kypr je tak podle mne mnohem zajímavější popsaný vývoj v Německu.
Pozn.: Jiří Soustružník je aktivní investor a témata, o nichž píše, mohou souviset s jeho investicemi. Jeho sloupky nejsou poskytovány jako investiční doporučení. Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.