Podle všeho se zdá, že vláda se odhodlává k prvnímu vážnému zásahu do systému sociálního „zabezpečení“ v České republice. Jde o návrh zrušit nemocenskou na první tři dny nemoci. Proti návrhu okamžitě protestují odboráři, resp. jejich bossové z žižkovského ústředí, takže se schyluje ke konfliktu.
Přitom samotný institut veřejného pojištění proti nemoci je pochybný. Jako obvykle v sobě totiž míchá dvě věci: ochranu před nízkými, respektive nulovými příjmy a „pojištění“ určité úrovně příjmů. Zatímco první – ochrana proti chudobě – je legitimní zájem vlády, neboť trh takovou ochranu neposkytuje, druhý aspekt je kontraproduktivní, protože stát se snaží nabízet něco, co lze pořídit na trhu. Pojištění proti (krátkodobému) onemocnění není tak problematické jako jiné typy pojištění (třeba proti ztrátě zaměstnání), neboť je snadněji kontrolovatelné. Kromě toho, samotný stav onemocnění – jde-li o skutečnou nemoc – není nijak příjemný a drtivá většina lidí se mu snaží vyhnout.
Náš stávající systém však poskytuje naprosto mylné motivace, a proto není divu, že každý den více než 6 % Čechů chybí na pracovišti. Jde o nejvyšší nemocnost v Evropě a vzhledem k neexistenci nemocenské v jiných částech světa, nepochybně i na světě.
Zrušení plateb nemocenské za první tři dny by elegantně eliminovalo největší nešvary stávajícího systému – páteční a pondělní onemocnění. Přítom by nijak podstatně neohrozilo příjmy zaměstnaných lidí. A pokud někdo nechce riskovat ani třídenní ztrátu příjmu (tj. ztrátu zhruba jedné sedminy měsíčního platu), může se proti tomu pojistit. Soukromé pojišťovny by talkový produkt určitě nabízet uměly, dnes je však trh „obsazen“ státem.
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)