Americká přání, dolar a odliv kapitálu z USA

Pokud se Američanům podaří odradit zahraniční investory od toho, aby jim posílali své peníze, mohl by to být efektivní nástroj, jak snížit americké obchodní deficity. Přenosovým mechanismem by tu byl kurz dolaru a také výnosy amerických vládních dluhopisů, respektive celkový náklad kapitálu v USA. Možná efektivnější než cla, ale také pravděpodobně mnohem méně vítané. Tedy minimálně ze strany USA.

Minulým týden jsem tu ukazoval výsledky průzkumu mezi investory, podle kterých by v horizontu jednoho roku mohly být zajímavější trhy mimo Spojené státy. Ale v dlouhodobějším výhledu vidí investoři americké trhy stále jako atraktivnější. Podobně jako v řadě jiných oblastí je tedy nyní těžké, či nemožné odhadnout další směr vývoje a extrapolovat ten současný. Nicméně i přesto bych poukázal na jeden docela podstatný, ale málo zmiňovaný mechanismus, který jsem zmínil v úvodu.

Američané se, zdá se, snaží cly dosáhnout toho, aby přesunuli výrobu zpět domů. A tím mimo jiné snížili své obchodní deficity. Tento plán stojí mimo jiné na předpokladu, že cla zdraží zahraniční zboží a Američané budou schopni doma vyrobit doposud dovážené stejně efektivně. A co je hodně důležité – vše ostatní zůstane zhruba beze změny. Zejména kurz dolaru a výnosy vládních dluhopisů, respektive celkový náklad kapitálu. Takový předpoklad „ceteris paribus“ ale bývá ošemetný a může tomu tak být i v tomto případě.

Představme si scénář, v němž by nová americká politika vedla ke znatelnému odlivu kapitálu z USA. Nebo minimálně k tomu, že zbytek světa by už nebyl ochoten do USA posílat tolik kapitálu, jako dříve. To se nyní děje, ale jak jsem zmínil, nelze to automaticky považovat za dlouhodobý trend. Pokud se ale zhmotňoval, mělo by to přímé důsledky pro dlouhodobější kurz dolaru a cena amerických investičních aktiv. Tj., kurz dolaru by měl mnohem větší tendenci k poklesu a ceny aktiv také (jejich výnosy k růstu). Tento trend, pokud by byl skutečně znatelný a déletrvající, by pak sám o sobě mohl výrazně snižovat americké obchodní deficity. A to, čemu se říká globální nerovnováhy. Jednoduše řečeno, zbytek světa už by totiž Američanům nepůjčoval na jejich nákupy toho, co by si sami nevyrobili. Trochu šířeji:

Ve světě zjednodušeně řečeno funguje recyklace úspor a zboží a to následujícím způsobem: Země, které vyrábí více, než spotřebují, vyváží do zemí, které to mají naopak. A první skupina na to té druhé musí zároveň půjčovat. Pokud by tak nečinila, druhá skupina by neměla od té první za co kupovat. Spojené státy přitom tvoří jádro druhé skupiny. Aby tomu tak nebylo – USA nedosahovaly takových obchodních deficitů, či se dokonce přesunuly do přebytků, stačí „málo“. Aby jim zbytek světa na jejich (nad)spotřebu přestal půjčovat. Tedy aby se omezil tok kapitálu do US a mělo to výše zmíněný dopad na dolar a náklad kapitálu/cena úspor.

Všimněme si také, že představa současné americké vlády je evidentně jiná – dá se vystihnout oním MAGA, tedy děláním země za oceánem „opět vynikající“. V takovém plánu by se naopak USA staly pro zahraniční kapitál ještě zajímavější než doposud. Což ale znamená ještě větší příliš kapitálu, tlak na menší úspory (silný dolar, nízké výnosy a sazby) a ve výsledku také větší (!) obchodní deficity.