John Taylor ze Stanford University, který stojí za známým Taylorovým pravidlem, dává do souvislosti výši sazeb na straně jedné a inflaci s ekonomickou aktivitou na straně druhé. Na CNBC poukazovali na to, že různé interpretace tohoto pravidla nyní generují velmi rozdílná doporučení ohledně optimální výše sazeb americké centrální banky. Co říká sám profesor?
Taylor na CNBC řekl, že klíčovým vstupem pro použití jeho pravidla je míra inflace. O její skutečné výši se podle experta nyní diskutuje, on sám by pak použil „poněkud mírný“ odhad inflace ve výši 4 %. Pravidlo pak implikuje sazby na úrovni 6 % a Taylor by podle svých slov byl rád, pokud by se Fed na tuto úroveň skutečně dostal.
Taylor připomněl, že jeho pravidlo „tu už je asi třicet let“ a Fed se k němu opakovaně vrací. Znepokojivé podle profesora je, že po většinu posledního roku se sazby nacházely hluboko pod úrovněmi implikovanými tímto pravidlem. Dosavadní zvyšování sazeb přitom inflaci moc nesnížilo a i proto by Taylor podle svých slov uvítal, kdyby šly „trochu výš“. K tomu ekonom dodal, že nejde jen o téma relevantní pro Spojené státy, ale pro více centrálních bank, včetně ECB.
Na CNBC zmínili, že existuje řada verzí Taylorova pravidla. Profesor k tomu řekl, že ve skutečnosti pravidlo obsahuje pouze dvě proměnné, a těmi jsou inflace a produkční mezera. Tedy rozdíl mezi tím, jaká je udržitelná ekonomická aktivita a jaká je aktivita skutečná. Výsledky pravidla se ale podle ekonoma liší zejména kvůli tomu, jaké odhady inflace a produkční mezery slouží jako vstupy.
CNBC doplnila rozhovor následujícím grafem, který ukazuje aktuální očekávání trhů ohledně dalšího vývoje sazeb. Podle nich by sazby měly dosáhnout vrcholu v říjnu letošního roku a pak by měly zamířit směrem dolů:
Zdroj: CNBC
Co si o vývoji popsaném v grafu myslí Taylor? Uvidíme ve druhé části rozhovoru.
Zdroj: CNBC