Když se minulý měsíc zřítil významný dálniční most v Kalifornii, dopad této události na celý jihozápad Spojených států znovu obnažil závažný problém infrastruktury země. Největší světová ekonomika se v jistém smyslu skutečně rozpadá.
Ideologická averze k investicím do veřejného sektoru spolu s endemickou krátkozrakostí těch, kdo sestavují rozpočty, udržuje výdaje na silnice, letiště, železnice, telekomunikační sítě a výrobu energie na mnohem nižší úrovni, než jaká je zapotřebí. Tento problém už však nelze ignorovat. Nezačnou-li USA rychle jednat a neposkytnou-li svému křehkému hospodářskému zotavení pevný základ v podobě moderní infrastruktury, mohly by zjistit, že opět pomalu sklouzávají do stagnace.
Zdá se nabíledni, že rozvinutá ekonomika vyžaduje dostatečné a průběžné investice do veřejných statků. Stav infrastruktury v USA však nasvědčuje tomu, že mnozí představitelé tento názor nesdílejí. Předloňská zpráva Americké společnosti stavebních inženýrů dala Spojeným státům za jejich infrastrukturu žalostnou celkovou známku D+. Autoři zprávy uvedli bezpočet nedostatků na státní úrovni, včetně „88 vysoce ohrožených přehrad a 1298 strukturálně nevyhovujících mostů“ v Michiganu nebo „potřebu 44,5 miliard dolarů na zkvalitnění systémů pitné vody“ v Kalifornii.
Zpráva dospívá k závěru, že do roku 2020 budou zapotřebí investice ve výši 3,6 bilionu dolarů (což je zhruba pětina ročního HDP země), aby se zvýšila kvalita americké infrastruktury vyřešením „nedodělků v oblasti nutné údržby [a] naléhavé potřeby modernizace“. V opačném případě bude drolící se infrastruktura v zemi brzdit v nadcházejících letech hospodářský růst.
V jistém ohledu přichází zoufalá americká potřeba moderní infrastruktury v příhodnou dobu. V situaci, kdy hospodářské zotavení zůstává křehké, by veřejně financovaný infrastrukturální program mohl smysluplně transformovat vyhlídky amerických zaměstnanců tím, že by poskytl nové pracovní příležitosti málo kvalifikované a nekvalifikované pracovní síle.
Zvýšení výdajů na infrastrukturu by přitom mohlo nabídnout často přehlíženou příležitost dlouhodobým institucionálním investorům. Penzijní fondy, pojišťovny a vzájemné fondy v USA spravují aktiva v celkové hodnotě přibližně 30 bilionů dolarů a mají problémy s hledáním investic odpovídajících jejich dlouhodobým závazkům. Setrvale nízké úrokové sazby jsou obzvláště náročné pro penzijní fondy, jimž hrozí růst pasiv (počítaných na diskontovaném základě).
Rozsáhlý program opětovného nastartování rozpadající se americké infrastruktury by výrazně přispěl k vyřešení této propasti mezi aktivy a pasivy, zajistil penzijním fondům investice s dlouhými časovými horizonty (čímž by garantoval příjmy pro budoucí důchodce) a získal soukromý kapitál pro veřejné statky. Americké penzijní fondy už skutečně do infrastruktury investují, avšak dělají to v Kanadě, Austrálii, Velké Británii a Nizozemsku.
Ideologické výhrady a stranická politika budou bohužel s velkou pravděpodobností klást překážky jakémukoliv úsilí o modernizaci americké infrastruktury a vytváření podobných příležitostí doma. Investice do veřejného sektoru zákonitě rozdmýchají letité spory mezi těmi, kdo trvají na tom, že vláda by se měla vyhýbat snaze vytvářet pracovní místa, a mezi zastánci názoru, že jednou z rolí vlády je také zapojovat nedostatečně využité lidské zdroje do práce.
Jedním ze způsobů, jak se tomuto úzkému hrdlu vyhnout, by bylo založení dvoustranické Komise pro infrastrukturu prezidentem Barackem Obamou. Tato komise by měla za úkol hledat řešení problému a fungovat do značné míry podobně jako dvoustranická Národní komise pro fiskální zodpovědnost a reformu, která vznikla v roce 2010 a řeší americké fiskální problémy, nebo komise pro uzavírání vojenských základen v 80. a 90. letech. Rozdělením zodpovědnosti mezi obě hlavní politické strany v zemi by komise oprostila své členy od tlaků každodenní politiky a umožnila jim soustředit se na zdraví ekonomiky. O doporučeních komise by pak rozhodoval Kongres.
Infrastruktura je už dlouho chápána jako základ hospodářských vyhlídek země. Zanedbáváním nezbytných investic se USA dostaly na zrádnou cestu, která by mohla vést ke stagnaci a úpadku, a ty by se jen obtížně obracely.
Není důvod, proč by se američtí politici měli s tímto osudem smiřovat. Nízké úrokové sazby, pokračující role dolaru coby hlavní světové rezervní měny a schopnost veřejného sektoru zvyšovat výdaje, to vše zesiluje přesvědčivost argumentů pro vyšší výdaje do infrastruktury. Ve dvacátém století vynaložila americká vláda miliardy dolarů na obnovu evropské ekonomiky. Jejím projektem pro první polovinu tohoto století by měl být stejný postup doma.
Dambisa Moyová je autorkou knih Dead Aid (Mrtvá pomoc), Winner Take All (Vítěz bere vše) a How the West was Lost (Jak byl Západ ztracen).
Copyright: Project Syndicate, 2015.
www.project-syndicate.org