Kdo se nejlépe vypořádal s následky finanční krize?

Nedávná finanční krize, stejně jako takřka každá hospodářská korekce, má své vítěze a poražené. Jelikož její následky tvrdě dopadly na velkou skupinu obyvatelstva, dominují příběhy ze života „běžných“ občanů, které ekonomická katastrofa připravila takřka o všechno. Kontrastně pak vyznívají „happy endy“ některých „boháčů“ které krize takřka nepoznamenala. Možná právě všeobecná nesourodost zastiňuje důležitý fakt – vítěze finanční krize můžeme hravě najít i mezi již zmiňovanými „běžnými“ občany.

OECD v nedávno uveřejněné zprávě zkoumala relativní výkonnost napříč různorodými věkovými a příjmovými skupinami mezi lety 2007 až 2011. Výsledky pak odhalily několik více čí méně překvapivých trendů. Mezi 33 sledovanými zeměmi největší propad v disponibilním příjmu upraveném o inflaci utrpěli občané Řecka, Islandu, Irska a Španělska. Periferní ekonomiky se tehdy jen těžce vzpamatovávaly z fiskální restrikce způsobené vysokou mírou zadlužení a trpěli poklesem hodnoty jejich nemovitost. K postupnému oživení pak v těchto zemích docházelo pomaleji. Na druhou stranu takoví Slováci, Poláci či Chilané v dané periodě své disponibilní příjmy zvýšili.


Odlišnosti pak hlásí také jednotlivé skupiny uvnitř sledovaných zemí. Vůbec nejhůř následky finanční krize dopadly na nízkopříjmové obyvatelstvo (spodních 10 % na příjmové škále) a mladé. Velmi dobře se naopak, možná poněkud překvapivě, dařilo penzistům. Ti si z komplikovaného údobí odnesli menší ztráty, než třeba vůbec nejbohatší decil. V průměru tak jako jediní dokázali zvýšit svůj disponibilní příjem. Právě u nich se totiž největší mírou projevila často velice štědrá záchranná pomoc sociálního systému, a také výhoda v podobě úspor uložených do aktiv. Ty totiž výrazně rostly, když na ně kladně zapůsobila měnová stimulace ze strany centrálních bank.


Ze studie je patrné, že vítězem korekce nemusí být vždy "bohatší" vrstva a poraženým "běžní" občané. Příběhy úspěchu a naopak útrap je totiž vhodné začlenit do širšího kontextu. Ve výsledku se totiž může stát, že osobami s největší mírou úspěchu jsou ti, kteří jej nevystavují na obdiv. Nebo jej možná ani ze zkušenosti za úspěch nepovažují...

Zdroj: OECD, WSJ