Byl by Milton Friedman spokojen se současnou monetární politikou?

Milton Friedman by 31. července oslavil své 100. narozeniny. Jedna z nejčastěji kladených otázek, které v této souvislosti vyvstávají, zní, jakou politiku by tento ekonom radil v současné situaci. Při hledání odpovědi si v první řadě připomeňme, že byl zastáncem velkého programu nákupu aktiv v Japonsku. V rozhovoru s Davidem Laidlerem v roce 2000 uvedl, že Japonsko je dobrým příkladem nespolehlivosti úrokových sazeb jako indikátoru uvolněnosti monetární politiky. Bank of Japan totiž poté, co se japonská ekonomika dostala blízko recesi, argumentovala, že sazby leží u nuly, to ale nestačilo. Měla sledovat ještě expanzivnější politiku, nakupovat dlouhodobé vládní dluhopisy a činit tak, dokud by se ekonomika nevrátila k expanzi.

Friedman tedy argumentoval podobně, jako to dělal Fed při QE2 a operaci Twist. Podstatný rozdíl ale spočívá v tom, že Friedman zastával názor, že nákupy dluhopisů by měly být neustálé a trvat až do chvíle, kdy se dostaví silné oživení. Fed naopak sleduje politiku postupných programů, které ale v určitém smyslu zvyšují nejistotu. Nikdo například neví, kdy přijde další QE, ani samotný Fed. Friedman poskytl i teoretický základ pro expanzivní politiku založenou na nákupech aktiv. Ta podle něho funguje na základě efektu portfolia, který se projeví ve změně nominálních výdajů.

Friedman také poukazoval na to, že pokud chceme posuzovat uvolnění politiky podle výše sazeb, musíme nejdříve vědět, jak vysoko leží sazba přirozená. Politika je pak stimulační pouze v případě, pokud se skutečné sazby nacházejí pod touto sazbou přirozenou. Příliš mnoho lidí dnes tuto vazbu opomíjí a jsou tak obětí toho, co Friedman nazýval „klamem úrokových sazeb“. Tento ekonom by také pravděpodobně preferoval systematičtější stimulaci, která by byla založena na pravidlech. Namísto dalších a dalších kol QE by Fed mohl například sledovat nominální cíl a zavázat se k tomu, že nákupy aktiv budou pokračovat až do chvíle, kdy tohoto cíle dosáhne. Nemusel by tak předem ohlásit velké programy nákupu aktiv, které jsou dnes tak kritizovány. Stejně tak by nemusel rozjíždět další kola QE, která budí zdání, že ta předchozí nefungovala. A hlavně by pevně ukotvil nominální očekávání.

(Zdroj: Blog Davida Beckwortha)