Průlomový verdikt NSS: Nerealizované kurzové rozdíly nepodléhají zdanění

Takzvané nerealizované kurzové rozdíly nepodléhají zdanění. Jsou totiž pouze "virtuálním" příjmem, který v účetnictví firem vypovídá o současné korunové hodnotě úvěrů čerpaných v cizí měně. Průlomový verdikt, na který se zájmem čekali daňoví poradci i daňová správa, zveřejnil Nejvyšší správní soud (NSS). Podle soudců může stát zdanit kurzové rozdíly až v případě, kdy jsou doprovázeny nějakým reálným finančním tokem, tedy například až při splacení úvěru s úsporou díky lepšímu kurzu. Na verdikt upozornila ČTK mluvčí NSS Sylva Dostálová. 

Podle soudců NSS justice dosud nezohledňovala odlišnosti daňového a účetního systému. "Samotná skutečnost, že v důsledku účetních postupů se určitý 'příjem' zaúčtuje, tedy vejde do hospodářského výsledku, neznamená, že se jedná vždy také o příjem podléhající zdanění," stojí v rozhodnutí senátu s předsedkyní Lenkou Matyášovou. 

Nejvyšší správní soud se konkrétně zabýval kasační stížností společnosti MP Develompent, která se s pražským finančním ředitelstvím soudí kvůli dani za roky 2004, 2005 a 2006. Firma při financování hotelu v Praze čerpala úvěr v eurech od zahraničních bank. Následné kurzové rozdíly vykázala v účetnictví. Daňová správa je pak začlenila do základu daně. Firma s tím nesouhlasila. Nejvyšší správní soud nyní vrátil spor zpět k Městskému soudu v Praze. 

Hlavní sporná otázka spočívala v tom, zda z platné právní úpravy obsažené v zákoně o účetnictví a v zákoně o daních z příjmů lze dovodit povinnost daňového subjektu účtovat nerealizované kurzové rozdíly takzvanou výsledkovou metodou. Jejím efektem je to, že případné zisky či ztráty z kurzových rozdílů ovlivní základ daně. Finanční úřad i Městský soud v Praze původně dospěly k závěru, že zdanění kurzových rozdílů má oporu v platné právní úpravě. Nejvyšší správní soud zaujal jiné stanovisko. 

Podle NSS je zcela legitimní zahrnout do účetnictví ke konci roku i "fiktivní" příjem nebo ztrátu v podobě rozdílu vzniklého z přecenění závazku v cizí měně na koruny. "To však ještě samo o sobě nic nevypovídá o povaze takového 'příjmu' a jeho daňovém režimu, respektive o tom, co má a může být podrobeno dani," zdůraznili soudci. 

V případě pouhého přepočtení závazku na koruny nedochází podle NSS k žádnému nakládání s majetkem a k žádnému toku finančních prostředků. Změna kurzu sama o sobě neznamená, že by firma dosáhla úspory. "Z ekonomického i právního hlediska nemá zdaňování kurzových rozdílů před okamžikem jejich vlastní realizace žádné opodstatnění, jedná se pouze o 'příjem' fiktivní," rozhodl Nejvyšší správní soud. 

Soud tak dospěl k závěru, že je třeba rozlišovat mezi kurzovými rozdíly vzniklými pouhým přepočtem a skutečnými kurzovými zisky, případně ztrátami. "Nerealizované kurzové rozdíly nepředstavují zdanitelný příjem, neboť vznikají pouze na základě přepočtu a nemají žádný relevantní základ v nakládání s majetkem, nemají žádný vliv a dopad na hospodářskou produktivitu, respektive výsledek hospodaření. Jedná se de facto pouze o virtuální zisky (nebo ztráty)," uzavřel Nejvyšší správní soud.