Válka v Iráku probíhá již téměř dva týdny a obrázky hořících domů, amerických a britských tanků i bombardérů zdomácněly na našich obrazovkách. Navíc se zdá, že válka bude s námi delší dobu, takže celý svět a především ekonomiky se učí s válkou žít. Je konec hysterickým obavám i euforickému nadšení, většina ekonomických analýz je „back to basics“, tj. zabývá se stejnými trendy a problémy jako před válkou, snad jen s rozdílem, že málokdo si dnes troufne označit válku za ekonomický stimul. Jak si vedou jednotlivé země respektive regiony?
V Americe utrpěl prezident Bush porážku v Senátu (poměrem 48:51), kde neprosadil svůj návrh na snížení daní o 730 miliard dolarů v příštích deseti letech. Několik republikánů se přidalo k sjednoceným demokratům a prosadili snížení daní „jen“ o 350 miliard dolarů, především proto, že se obávali rozpočtových dopadů masivního snížení daní v období rostoucích výdajů na válku v Iráku. Z ekonomického pohledu jde zřejmě o uvážlivé rozhodnutí, neboť i takto zůstává program snižování daní na trajektorii k razantnímu poklesu a ještě zbývá dohadovací řízení mezi Sněmovnou (která prezidenta již dříve podpořila) a Senátem. Nevítanou obětí neshod v americkém Kongresu bude zřejmě eliminace daně z dividend, kterou navrhoval George Bush, která se ale nezamlouvá populističtěji založeným členům Kongresu USA.
Problémy s parlamentem naopak nemá britská vláda, především díky britskému systému vlády, kde vláda má dominantní postavení. A zdá se, že kancléř Gordon Brown se rozhodl pro riskantní strategii „spend and tax“, tj. tradiční labouristickou politiku vysokých výdajů. Již v předchozích rozpočtech masivně navýšil prostředky na vzdělávání a zdravotnictví a rozpočtový schodek vlády Jejího veličenstva rychle roste. V krátkém období jsou s tím v Británii všichni spokojeni, neboť masivní vládní expanze pomáhá Británii udržet si rychlejší tempo růstu, nicméně efekty této politiky se začínají projevovat. Schodek obchodní bilance Velké Británie roste do rekordních úrovní a pomalu se zvedá i inflace, která zřejmě brzy přesáhne úroveň 3%. Bank of England zatím zůstává klidná a očekává, že inflace příští rok opět klesne k jejímu cíli 2,5%, nicméně volby v Británii se blíží a vláda bude pod tlakem výdaje spíše dále stupňovat, také proto, aby kompenzovala svoji nepopulární politiku války v Iráku …
V eurozóně došlo k dalšímu snížení odhadu růstu na tento rok. Před rokem byl oficiální odhad růstu na rok 2003 2,9%, odhad pak klesl na 1,8% a nyní je již jen 1%. To vše však ještě závisí na rychlém konci války v Iráku, což je odvážný předpoklad. Například důvěra výrobců i spotřebitelů klesla v Belgii i Německu na nejnižší úroveň od září 2001.
V této situaci se pokusil všeobecný pesimismus zvrátit německý kancléř Gerhard Schröder, když německému parlamentu navrhl řadu reforem, především na zkostnatělém německém trhu práce. Schröder navrhl snížit dávky v nezaměstnanosti a omezit alespoň částečně kontraproduktivní ochranářské praktiky na německém trhu práce. Dále navrhl zavést minimální poplatky za návštěvu lékaře a slíbil urychlení penzijní reformy, zahájené v loňském roce. Situace v Německu ale není nepodobná Česku. I v Německu významná část odborářů a členů sociální demokracie evidentně nechápe vážnost situace rozhorleně odmítá jakékoliv liberálně laděné reformy. Kancléř Schröder by tak paradoxně musel spoléhat na podporu opozičních křesťanských demokratů, což by jeho situaci příliš neusnadnilo. Český ministr financí by mu o tom mohl vyprávět …
Ondřej Schneider
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK