Smlouva o Evropském společenství zakotvuje řadu práv jednotlivců i společností z členských států EU, která jsou dále rozvedena v příslušných směrnicích a nařízeních, jež jsou členské státy povinny dodržovat. Skutečnému využívání těchto práv a svobod nicméně mnohdy brání celá řada národních předpisů, které, ač mají za cíl tato pravidla implementovat, mohou osoby z jiných členských států od jejich využití naopak odrazovat. Orgány EU, zejména Evropská Komise („Komise“), jsou ovšem poměrně úspěšné ve svém úsilí tyto skryté překážky objevovat a odstraňovat.
Nedávno měl Evropský soudní dvůr („ESD”) příležitost se ve sporu mezi Komisí a Nizozemskem zabývat aplikací směrnice 91/439/EHS o řidičských průkazech v Nizozemsku. Směrnice především ukládá princip vzájemného uznávání řidičských průkazů. Podle ní však může každý členský stát, v němž se usadí držitel řidičského průkazu z jiného členského státu EU, aplikovat své vlastní předpisy o době platnosti průkazu, lékařských prohlídkách, daňových a jiných správních povinnostech. Nizozemské právo stanovilo, že řidičský průkaz, vydaný v jiném členském státě pro osobu, která se v Nizozemsku usadila, musí být v Nizozemsku registrován, jinak platí 1 rok ode dne usazení jeho držitele v Nizozemsku. Řízení vozidla bez platného řidičského průkazu je sankcionováno mj. i trestněprávně.
ESD dal za pravdu tvrzení Komise, že tento nizozemský předpis porušuje povinnost vzájemného uznávání řidičských průkazů, neboť toto uznávání musí podle směrnice nastávat bez jakýchkoliv formalit. Podle ESD nesmí aplikace národních prováděcích předpisů narušovat nebo pro občany EU učinit méně atraktivním využívání svobody pohybu osob a usazování v EU. Pokud se taková pravidla aplikují, musí být aplikována nediskriminačně vůči příslušníkům jiných členských států a musí být přiměřená – nutná k dosažení sledovaného cíle veřejného zájmu (tzv. kategorický požadavek).
I když nizozemské opatření bylo aplikováno stejně na tuzemce i cizince, podmínka kategorického požadavku splněna nebyla, protože registrace průkazu nebyla nutná k zajištění bezpečnosti silničního provozu, jak tvrdilo Nizozemsko. K tomu podle ESD postačí, když řidiči z jiných členských států EU budou při příležitosti usazování v Nizozemsku informováni o tuzemských dopravních předpisech a o sankcích, které jim hrozí.
Navíc k povinné registraci řidičské průkazu Nizozemsko požadovalo, aby držitel průkazu osvědčil splnění podmínek pro získání řidičského průkazu, stanovených ve směrnici. ESD potvrdil, že samo oprávněné držení průkazu splnění těchto podmínek osvědčuje a že Nizozemsko nesmí další prokazování řidičské způsobilosti požadovat.
Toto rozhodnutí je z pohledu očekávané integrace ČR do EU poučné ne snad tím, že bychom měli považovat Nizozemsko za stát nepřející evropské integraci (pravý opak je pravdou), ale tím, že nám připomíná, že orgány EU vykládají velmi úzce podmínky, které členské státy mohou v praxi ukládat při praktické aplikaci svobod EU. Pokud se nám tedy po našem přistoupení k EU bude zdát, že nějaký předpis jiného členského státu sice neodporuje liteře práva EU, ale zbytečně nás otravuje (a takových předpisů je stále hodně), máme reálnou naději zasadit se o jeho odstranění.
Pavel Svoboda
Weinhold Legal
Důležité upozornění Weinhold Legal