Možná zejména v souvislosti s vysokými valuacemi amerického akciového trhu se někdy hovoří o opakování technologického boomu dvacátých let minulého století. Zatím umělá inteligence a s ní spojené technologie asi nějaký skok v produktivitě negenerují, ale co není, může být. Pro zajímavost se dnes podívejme na pár bodů, které naznačují, co se dělo před sto lety - jaký byl rozsah tehdejších posunů ve společnosti, ekonomice a technologiích.
Ony „Roaring Twenties“ přinesly skutečně řadu změn v technologiích, firemním sektoru, ekonomice a společnosti. Na stránkách Economic History Association můžeme v této souvislosti mimo jiné číst následující:
1 . Tržní optimismus a pak propad: Velký býčí trh na konci dvacátých let byl podle řady názorů dílem mohutných spekulací, které zvedaly ceny akcií vysoko nad jakoukoliv udržitelnou nebo ekonomicky ospravedlnitelnou úroveň. Ale existují i názory jiné. V roce 1930 třeba Irving Fisher tvrdil, že ceny akcií z let 1928 a 1929 byly prostě založeny na očekáváních, že budoucí zisky korporací porostou rychlým tempem. Murray Rothbard, Gerald Gunderson a Jude Wanniski o několik desetiletí později tvrdili, že ceny akcií nebyly před krachem s ohledem na fundament nijak vysoko. Wanniski byl například přesvědčen, že krach akcií ve skutečnosti způsobily politické události. Trh podle něj padal pokaždé, když na něj dorazily zprávy o schvalování nových cel a protekcionistických opatření (tzv. Hawley-Smoot act).
Nemusím zdůrazňovat, že cla jsou významným tématem i nyní a představují jeden z faktorů, který narušil počáteční téměř plošné nadšení ze změny americké vlády. Zrovna tak jsou nyní vysoko valuace, ale (opět) těžko nějak objektivně hovoři o bublině. Vlastně se (opět) ukazuje určitá problematičnost samotného konceptu bubliny – vidíme jí jen zpětně a to ještě s hodně volnými definicemi.
2 . Boom a nové technologie nezvedají všechny lodě stejně: Boom dvacátých let nepřinášel plošný růst všech odvětví a firem. EHA poukazuje například na to, že zemědělství nebylo jediným odvětvím, které mělo v té době potíže. Další, jako je textilní průmysl, obuv a těžba uhlí, také zažívaly těžké časy. Ve stejné době, kdy tato odvětví upadala, však rychle rostla jiná, jako jsou elektrospotřebiče, automobily a stavebnictví. Ekonomický růst a technologický pokrok totiž „nikdy neovlivňují všechna odvětví stejným způsobem“.
Obecně lze říci, že ve výrobě došlo během dvacátých let k rychlému růstu produktivity. K tomu přispěl růst reálných mezd v důsledku imigračních omezení a pomalejší růst domácího obyvatelstva (dodávám, že opět můžeme vidět paralely se současnými tématy a vývojem). Výrazné bylo tehdy také zlepšení dopravy a pokrok v komunikačních technologiích. Podle některých názorů bylo největším zlomem rozšíření elektřiny jako „páky ke zvyšování výroby“. Revoluci představovaly například elektrické jeřáby.
3. Změny technické a technologické vyvolaly i změny ve způsobu vedení a organizace firem. Třeba společnost tehdy známá jako E. I. du Pont de Nemours and Company „zjistila, že centralizovaná divizní struktura, která jí doposud tak dobře sloužila, nebyla pro strategii produktové diverzifikace vhodná“. A i její špatné obchodní výsledky vedly k tomu, aby v letech 1919 až 1921 vyvinula decentralizovanou multidivizní strukturu, která ji posunula na přední místo mezi průmyslovými společnostmi. Významným tématem pak byla v té době i rostoucí tržní síla firem. Ta ale podle některých názorů nemusela odrážet snahy o dosažení monopolu, ale byla důsledkem používání nových technologií (opět silná paralela s dneškem).
Třeba v automobilovém průmyslu se vynález Henryho Forda ve formě montážní linky stal technologickou inovací, která změnila většinu výrobního sektoru. Z několika tisíc společností, které vyráběly auta před rokem 1920, jich postupně zbylo jen několik desítek a firmy a byly jasnými lídry - společně vyráběly téměř 70 % vozů. V roce 1929 vyrábělo automobily už jen 44 společností. Velká hospodářská krize pak přinesla zánik dalších z nich a „Ford se krizí probojoval tím, že se spoléhal na své obrovské zásoby hotovosti nashromážděné ve dvacátých letech.“ Dnes mají obrovské zásoby hotovosti zejména velké technologické společnosti.