Německý kancléř Olaf Scholz podle očekávání nedostal při hlasování ve Spolkovém sněmu důvěru. Z celkem 717 přítomných poslanců mu ji vyjádřilo jen 207, 394 hlasovalo proti kancléři a 116 se hlasování zdrželo. Scholz následně navrhl prezidentovi Frankovi-Walterovi Steinmeierovi, aby sněm rozpustil a určil termín předčasných parlamentních voleb. Podle dřívější dohody několika stran by se měly konat 23. února.
Scholz se rozhodl o důvěru požádat poté, co se rozpadla jeho koaliční vláda sociálních demokratů (SPD), zelených a svobodných demokratů (FDP), která byla u moci od prosince 2021. V posledních měsících se v kabinetu prohlubovaly spory kolem finanční a hospodářské politiky, až se na počátku listopadu kancléř rozhodl odvolat ministra financí Christiana Lindnera. Jeho FDP pak vládu zcela opustila. Scholz dnes v projevu před hlasováním uvedl, že to bylo "několik týdnů sabotáže" ze strany FDP, které k pádu vlády vedly. Lindner to odmítl.
Německo má nyní menšinový kabinet složený ze Scholzovy SPD a zelených, vláda je až do ustavení nového sněmu po volbách plně akceschopná.
Spolkový sněm má v tomto volebním období 733 poslanců, hlasování se jich dnes zúčastnilo 717. Aby Scholz dostal důvěru, muselo by ho podpořit 367 z nich. Důvěru mu jich ale vyjádřilo jen 207, kromě jeho sociálních demokratů mezi nimi byli zřejmě i tři členové Alternativy pro Německo (AfD), kteří podle svých slov chtěli zabránit nástupu předsedy CDU Friedricha Merze k moci. Merz je kandidátem opoziční konzervativní unie CDU/CSU na kancléře a je velká šance, že se jím po volbách také stane.
Poslanci vládní strany Zelených, jichž je 117, před hlasováním avizovali, že se zdrží. Chtěli tím mimo jiné předejít možnosti, o které se dlouho spekulovalo, že by se celá frakce AfD mohla pokusit vyslovit Scholzovi proti jeho vůli důvěru, a vyvolat tak politický chaos.
Podle sobotního průzkumu agentury INSA by nyní volby vyhrála opoziční konzervativní unie CDU/CSU s 31 procenty hlasů. Na druhém místě by skončila AfD označovaná za pravicově populistickou až krajně pravicovou stranu, která by dostala 20 procent hlasů. Scholzova SPD by měla 17 procent. Do parlamentu by se dostali ještě zelení s 11 procenty. Nová levicově populistická strana Spojenectví Sahry Wagenknechtové (BSW) by získala sedm procent hlasů. Kolem pětiprocentní hranice nutné pro zvolení do parlamentu se dlouhodobě pohybuje FDP. Do Spolkového sněmu by se letos poprvé od roku 1990 nemusela dostat postkomunistická Levice, která je oslabená mimo jiné odštěpením BSW. Původně měli Němci nové poslance vybírat až na konci září.
Podle německé ústavy může kancléř požádat Spolkový sněm o důvěru, když se chce ujistit, zda má nadále podporu dostatečného počtu poslanců. Může to spojit s konkrétním návrhem zákona, což ale Scholz neučinil. V případě, že důvěru nedostane, může prezident na kancléřovu žádost během následujících 21 dní Spolkový sněm rozpustit. Podle ústavy pak do 60 dnů následují předčasné volby. Steinmeier minulý týden uvedl, že chce po hlasování nejprve vést rozhovory se zástupci politických stran, už dříve ale avizoval, že považuje navržený termín 23. února za realistický.
V dějinách spolkové republiky se s žádostí o vyslovení důvěry kancléři obrátili na Spolkový sněm už šestkrát. Ve dvou případech - v roce 1982 u kancléře Helmuta Schmidta a v roce 2001 u Gerharda Schrödera - nenásledovaly předčasné volby, protože poslanci šéfovi vlády důvěru vyjádřili. Willy Brandt v roce 1972, Helmut Kohl v roce 1982, Schröder v roce 2005 a nyní i Scholz využili ústavní možnosti požádat o důvěru, aby vyvolali předčasné volby.
Po zkušenostech z meziválečné Výmarské republiky autoři Základního zákona, který je německou obdobou ústavy, zakotvili po druhé světové válce silnou pozici kancléře při vyvolávání předčasných voleb. Předchozí možnosti sněmu, aby se sám rozpustil, využili při nástupu k moci ve 30. letech minulého století nacisté.
Favoritem Merz
Německá opoziční levicová strana Spojenectví Sahry Wagenknechtové (BSW) vyšle do voleb jako kandidátku na kancléřku svou zakladatelku a spolupředsedkyni Sahru Wagenknechtovou. Agentuře DPA to dnes řekl generální tajemník strany Christian Leye. Podle něj je straně jasné, že Wagenknechtová nemá šanci usednout v čele příští německé vlády, nechce ale, aby byla její šéfka v kampani znevýhodněná.
"Aktuální inflace kandidátů na kancléře donutila BSW k tahu," uvedl Leye. Podle něj je ve vedení strany všem jasné, že jejich šéfka nemá "reálnou šanci" stát se kancléřkou. "Rozhodli jsme se ale k tomuto kroku, aby naši konkurenti neměli neoprávněnou výhodu," dodal.
Označení volebních lídrů jako kandidátů na kancléře je spíše symbolické, nezakládá žádný nárok na sestavování vlády po volbách. Může ale pomoci k větší viditelnosti, televizní stanice často pořádají debaty kandidátů na kancléře. V minulosti označovaly své volební lídry za kandidáty na kancléře jen dvě dominantní formace německé politické scény - konzervativní unie CDU/CSU a sociální demokracie (SPD). S postupným tříštěním německé politické scény se ale začaly přidávat i další strany. Letos je jejich počet rekordní.
Wagenknechtová se stala už pátou kandidátkou na kancléře či kancléřku, kterou německé strany před nadcházejícími předčasnými parlamentními stranami nominovaly.
Už v září se volebním lídrem opoziční konzervativní unie CDU/CSU stal předseda CDU Friedrich Merz, který se prosadil vůči bavorskému premiérovi a předsedovi CSU Markusovi Söderovi. Merz má podle současných průzkumů největší šanci se kancléřem po volbách skutečně stát.
Na počátku listopadu rozhodla strana Zelených, že ji do voleb povede jako kandidát na kancléře současný ministr hospodářství Robert Habeck. Nynější kancléř Olaf Scholz se oficiálně kandidátem svých sociálních demokratů (SPD) stal až na konci listopadu po týdnech dohadů, zda by strana neměla větší šanci uspět ve volbách v čele s oblíbeným ministrem obrany Borisem Pistoriusem.
Šéfka BSW ovšem není jedinou ženou v klání. Už na začátku prosince označila za kandidátku na kancléřku svou spolupředsedkyni Alice Weidelovou strana Alternativa pro Německo (AfD), která je označovaná za pravicově populistickou až krajně pravicovou. Stejně jako u Wagenknechtové jsou i šance Weidelové, že se stane kancléřkou, mizivé.
BSW kombinuje levicovou hospodářskou a sociální politiku s odmítáním dodávek zbraní Ukrajině na obranu proti ruské agresi, kritikou protiruských sankcí a výzvami k jednání s Ruskem o míru na Ukrajině. Kriticky se staví také k migraci, čímž se liší od postkomunistické strany Levice, od níž se loni odštěpila. BSW, která se jako strana ustavila teprve letos v lednu, se dařilo v červnových volbách do Evropského parlamentu i v trojici voleb do sněmů ve východoněmeckých spolkových zemích letos v září. V Durynsku a Braniborsku se stala i součástí nových zemských vlád, v Sasku odešla pro krachu koaličních jednání do opozice.
Průzkumy veřejného mínění se v předpovědích volebního zisku BSW ve volbách do Spolkového sněmu značně liší. Některé ji v posledních týdnech připisovaly osm procent hlasů, některé ji viděly pod pětiprocentní hranicí nutnou pro vstup do parlamentu.