I v Bridgewater Associates se věnují takovým tématům, jako je nerovnost v bohatství. Já tu zase občas zmiňuji, že do cen a valuací akcií je nyní zabudován docela slušný růst budoucích zisků. Do něj přitom nebude promlouvat jen růst příjmů v celé ekonomice, ale i to, jak velký podíl na nich budou mít zisky a jak velký odměny zaměstnanců. Což už je téma úzce související s onou (ne)rovností. Uvidíme u ní náběh na nový cyklus?
Bridgewater Associates v následujícím grafu ukazuje podíl na bohatství u nejbohatšího 0,1 % americké populace a u 90 % měřených zespodu. Zhruba do čtyřicátých let minulého století vidíme jeden cyklus, kdy se křivky prohodily. Pak nastal jeden velký půl-cyklus, kdy nejdříve rostl podíl 90 % a pak se začal cca od počátku osmdesátých let snižovat a naopak rostl podíl 0,1 %:
Zdroj: X
Právě posledních cca 40 bývá poměrně často zmiňováno v diskusích o nerovnosti v bohatství a také příjmech. Pokud se přitom v grafu zaměříme právě na toto období a odvozovali bychom z něj nějaké historické závislosti, dospěli bychom asi k tomu, že křivky ze současného extrému otočí směr. Tj., poroste podíl 90 % a klesne podíl 0,1 %. Což by sebou zřejmě neslo tlak na pokles podílu zisků a odměn „kapitálu“ a růst podílu mezd.
Graf má ale tu výhodu, že je skutečně dlouhodobý a ukazuje tak, že výchozím bodem v posledních 40 letech byl dost vysoký (z historického pohledu!) podíl 90 % a dost nízký podíl 0,1 %. Z velmi dlouhodobého pohledu jsme pak nyní spíše na pomyslném standardu, kdy mají obě skupiny cca 20 – 25 %. Můžeme to brát tak, že standard posledních 40 let je někde jinde, než posledních 100 let. A pokud by měly křivky k nějakému konvergovat, je dost rozdíl, ke kterému.
Nerozebírám zde, nakolik je „normální“, že 0,1 % má zhruba stejně, jako 90 %. A už vůbec ne to, jak případné anomálie řešit a jak je rozhodně neřešit. Pohled každého z nás se tu totiž bude dost odvíjet od toho, jak vůbec vnímáme fungování tohoto světa a „reality“. Směřuji zde čistě k tomu, že z hlediska dlouhé historie jsme nyní cca na onom pomyslném standardu, či průměru. Pokud by tu tedy fungovalo nějaké „vracení se k průměru“, nemusí být tlaky na pokles podílu zisků a odměn „kapitálu“ zdaleka tak velké, jako když bereme za relevantní posledních cca 40 let (dávám zde dost volné, ale přece jen podle mne znatelné rovnítko mezi těmito proměnnými a podílem 0,1 %).
Ona historie navíc také ukazuje, že křivky mají tendenci k oscilaci. Tedy nejen k vracení se k průměru, ale jeho znatelnému přestřelování. Pokud by se rýmy historie v tomto smyslu opakovaly, podíl 0,1 % by měl dokonce ještě růst a podíl 90 % klesat. Což je úplně opačný závěr, než k jakému bychom došli při pohledu na pouhých posledních 40 let (první odstavec pod grafem).
Číst historii včetně té vybrané v grafu lze nejedním způsobem a často je otázka, zda jde vůbec o produktivní cvičení. U tématu podílu zisků a mezd bychom místo toho mohli konkrétně hovořit o vlivu nových technologií, (de)globalizace, růstu tržní síly firem v některých odvětvích, atd. Obávám se ale, že závěry by byla podobně smíšené, jako ty výše uvedené. Jedno je tu ale zřejmé – historie říká dost rozdílné věci v závislosti na tom, jak daleko do ní hledíme. Což konec konců souvisí i s tématem předchozí úvahy – Maskované návraty k normálu.