Stane se Amerika Saúdskou Arábií zemního plynu?

Za situace, kdy záběry ruské agrese a válečných zločinů na Ukrajině nadále dominují médiím v Evropě a na celém světě, se Německo zavázalo osekat svůj import ruského plynu o dvě třetiny do roku 2023. Ještě bezodkladněji teď Robert Habeck, německý vicekancléř a ministr hospodářství a ochrany klimatu, hovoří o tom, že už letos v červnu země srazí dovoz ruské ropy o polovinu.

Zeštíhlit dovoz ruského zemního plynu bude ovšem trvat déle. Evropská unie nedávno vytvořila novou agenturu k nákupům plynu pro všech 27 členských států. Její první společný nákup, letos zhruba 15 miliard kubických metrů (bcm), bude od Spojených států ve formě zkapalněného zemního plynu (LNG). To je ale jenom začátek.

Evropa se od ruského plynu nemůže rychle odklonit, zejména v průmyslovém sektoru. Válka ruského prezidenta Vladimira Putina na Ukrajině podnítí další úsilí vytvořit napříč EU více větrných farem a solárních zařízení. Obnovitelná energetika ale vyžaduje specifická zlepšení v infrastruktuře, jejichž financování a uskutečnění si vyžádá čas. Dokud akumulátorové technologie neumožní skladovat podstatné objemy energie, bude Evropa potřebovat plynové elektrárny pro zajištění dodávek záložní energie ve dnech bez větru a slunce.

I když Evropa získá 15 bcm LNG ze Spojených států, k úplnému nahrazení dovozů z Ruska bude stále potřebovat dalších 140 bcm. Dodávky budou nutně pocházet z globálního trhu, který byl silně napjatý už před vpádem Ruska na Ukrajinu. Evropská poptávka po neruském zemním plynu tak ještě zvýší tlak na ceny pro země, které na importu závisejí – zejména Čínu, největšího dovozce plynu na světě.

Pod povrchem země sice není plynu nedostatek, ale zahájit těžbu a dostat tyto zásoby na trh může trvat 3-5 let – anebo ještě víc, bude-li zapotřebí vybudovat složitá zařízení pro nakládání s LNG. Putinova válka uspíší rozvoj těžby na nových plynových polích, zejména na Blízkém východě a ve východním Středomoří. Aktuálně však existuje jediný snadno dostupný zdroj podstatného zvýšení dodávek: Spojené státy.

Není ale vůbec jasné, zda USA chtějí být světovým dodavatelem zemního plynu poslední instance – Saúdskou Arábií na globálním trhu s plynem. Pro americký ropný a plynařský průmysl a pro některé politiky je vývoz plynu racionální reakcí na potřeby světa a po několika hubených letech také vítaným novým zdrojem příjmů a pracovních míst. Domnívají se, že nadchází nový břidličný boom, protože velká část potenciálních amerických vývozů plynu bude vedlejším produktem těžby ropy z břidlic.

Pro jiné však podpora plynu na vývoz představuje nežádoucí obrodu ekonomiky založené na uhlovodících. Plyn vyvážený ze Spojených států ve formě LNG bude produkovat emise skleníkových plynů zvyšující celosvětový úhrn, který už se vrátil na předpandemické úrovně a dál roste.

Pak jsou tu ti, kteří zdůrazňují riziko, že zvýšený export odebere zásoby plynu a pravděpodobně i ropy Spojeným státům právě v době, kdy rychle rostou spotřebitelské ceny za všechny formy energie. Amerika si uvykla těšit se ze soběstačnosti v oblasti ropy a plynu, kterou jí daly břidlice, a není jisté, zda může být lákavější stát se předním světovým vývozcem plynu.

Pro amerického prezidenta Joea Bidena nebude snadné tyto různé náhledy sladit. Významné legislativní iniciativy jeho administrativy usilující o omezení emisí skleníkových plynů a podporu čisté energetiky uvízly v Kongresu nebo byly ořezány co do rozsahu a pravděpodobného účinku. Environmentální lobby, důležitá část voličské základny Demokratické strany, už nad absencí pokroku vyjadřuje zklamání, přičemž panují obavy, že během listopadových voleb by demokraté mohli ztratit většinu v Kongresu.

Na druhou stranu velký a rostoucí nedostatek zemního plynu v Evropě, kde už se hovoří o omezování spotřeby, by mohl u veřejnosti podlomit podporu sankcí proti Rusku. Budou-li sílit dopady nedostatku plynu na evropskou ekonomiku, pokušení Německa a dalších zemí tlačit ukrajinskou vládu do přijetí neuspokojivé mírové dohody s Ruskem jedině poroste.

Putinova válka proti Ukrajině vrátila energetickou bezpečnost na vrchol politické agendy na obou březích Atlantiku. Vybrat si z možností, jež nyní mají američtí a evropští lídři před sebou, je nepříjemné, ale zároveň naléhavé a nevyhnutelné.

Nick Butler, hostující profesor na univerzitě King’s College London, je zakládajícím předsedou tamního Policy Institute a předsedou společnosti Promus Associates.

Copyright: Project Syndicate, 2022.
www.project-syndicate.org