Není to tak dávno, co se největší centrální banky vrhaly do boje s deflací, která podle nich ohrožovala ekonomickou prosperitu a vybízela ke scénářům spirály očekávání klesajících cen, spotřeby a rostoucí nezaměstnanosti. Ostatně do boje před necelými třemi měsíci ZNOVU vstoupila i ECB svým dalším kvantitativním uvolňováním. Ještě než se toto opatření pořádně rozběhlo, je v eurozóně zřejmě po deflaci. Alespoň to naznačuje bleskový odhad inflace za květen, podle kterého se z nulové inflace stává mírně kladná inflace (0,3 %). Ale nejde zdaleka jen o tyto tři desetiny, protože pozornost si spíše zaslouží inflace bez vlivu energií, která se vyšplhala na jedno procento. A proč bez energií? Minimálně proto, že pohyby cen ropy a elektrické energie nejsou v posledních letech otázkou nedostatečné poptávky jako spíše rostoucí nabídky. A samozřejmě jsou i výsledkem státních zásahů vedoucích k zezelenání výroby energie, žloutnutí výroby nafty atp.
Deflační hrozba pomíjí a zdá se, že se Evropa začíná vracet k normálu. Alespoň pokud jde o pohyb cen. S tím, jak nabírá na síle spotřebitelská poptávka živená mzdami a pozitivními náladami, se totiž začíná stále více projevovat inflace ve službách, za nimiž bude časem následovat i část spotřebního zboží. Minimálně toho, které se dováží za dolary a které shodou okolností není pod tlakem drastické konkurence, jako vidíme třeba v případě výrobců mobilních telefonů (ty například i v ČR stále zlevňují navzdory slabé koruně). Otázkou je, zda s růstem cen dojde i k adekvátnímu (samozřejmě ne v rámci EU plošnému) zrychlení tempa mezd, protože jestli nějaký trend nabyl po posledních recesích na síle, tak to je permanentní tlak na snižování nákladů – a tedy i mezd – a na růst ziskovosti. Ale to je problém, s nímž si měnová politika rozhodně neporadí.
Centrálními bankami tolik očekávaná inflace se konečně začíná zjevovat, a pokud se brzy nedočkáme dalšího nákladového či poptávkového šoku, budou tyto banky stát před otázkou, jak v měnové politice postupovat dál. ECB má však minimálně do září příštího roku jasno. Bude hlava nehlava tisknout eura a zahlcovat trh likviditou, o kterou stejně nikdo příliš nestojí, ale v duchu předchozích amerických kvantitativních uvolňování bude věřit, že činí dobro. Bez ohledu na fakt, že nedostatek peněz nebyl tím, co vyvolalo credit crunch respektive zpomalení či dokonce pokles spotřebitelské poptávky a na to, jaké důsledky má přebytek peněz na akciový, realitní a devizový trh. Bez ohledu na všechny deformace, které uměle super-levné a všude dostupné peníze přinášejí a na to, že se centrální banky v eurozóně stávají významnými věřiteli jednotlivých národních států. Je to moderní politika, která přináší své ovoce, ještě než vůbec technicky nějaké přinést mohla - s ohledem na zpoždění, a která má i svá nepříliš viditelná rizika.
Tím největším rizikem je past relativního úspěchu. Inflace sice vznikne, byť třeba nezávisle na centrální bance, avšak návrat k normálu (k opuštění dříve nestandardních nástrojů a nízkých sazeb) bude těžký, protože vždy bude existovat x důvodů, proč je na tento návrat brzy. Nebyl a ani není jednoduchý ve Spojených státech, kde se zvyšování úrokových sazeb stále odkládá, bude ještě těžší v eurozóně se všemi jejími silnými ekonomickými rozdíly a divergentními trendy. Vzniká tak možná nový normál. Nízké sazby téměř navždy? Skoro to tak vypadá, ale jak nedávná doba v USA ukázala, politika super levných a dostupných peněz totiž nebývá zadarmo, i když to tak na první pohled může vypadat. Ale prozatím se můžeme kochat prvními úspěchy kvantitativního uvolňování a přemýšlet, kam vlastně v době nízkých sazeb a výnosů vůbec investovat.
Petr Dufek
Pozice: makroekonomický analytik
Petr Dufek vystudoval ekonomickou fakultu Vysoké školy báňské - Technické univerzity v Ostravě. Od roku 1997 pracuje jako analytik v ČSOB. Nejprve v rámci strategie, následně v útvaru hlavního ekonoma a nyní na finančních trzích. Vedle působení v ČSOB pracuje jako externí učitel na Vysoké škole ekonomické.
Témata: Zaměřuje se na českou a slovenskou ekonomiku, bankovní sektor a na dění na finančních trzích.