Když se podíváme na události posledních dní na amerických trzích. Co když jsme viděli historická maxima amerických indexů a dluhopisů – nejen pro dalších například pět nebo deset let … ale třeba zbytek našeho života?
V úterý Dow spadl o 272 bodů během jedno dne. O co jde, že? Ale co když to bude pokračovat? Před šesti lety trhy spadly o 51 %. A to se může stát znovu. Dow by šel někam k osmi tisícům. Propad o 50 % není nic nenormální.
Pokaždé když se tak stalo od dob „černého pátku“ existovala nějaká procedura, kdy FED velmi rychle zareagoval. Ale co když Yellenová a spol. zareagují, připraví pořádnou nablýskanou párty, alkohol rozestaví na stůl, připraví pěkné talířky s občerstvením, olivami a preclíky… ale nikdo nepřijde? Co když trhy zůstanou dole pro dalších třicet let, tak jak se to stalo v Japonsku?
Speciální a nezvyklý čas
Zdá se to téměř neuvěřitelné. Pokaždé když americké trhy šly dolů od dob druhé světové války, vždy se zotavily a rostly nahoru a také zabojovaly o nová maxima. Bereme to jako dané, přece zatím vždycky šly, tak proč by nešly znovu. V dlouhém období to tak prostě je. Ale proč by vlastně měly růst tak, jak očekáváme?
V čase mezi rokem 1945 a 2007 věci začínají vypadat méně a méně tak, jak vždycky vypadaly a začínají spíš vypadat, jako by to byla nějaká anomálie. Něco neobvyklého.
Svět po druhé světové válce si musel poradit s utrženými ranami. Populace rostla, nové trhy jenom bujely, lidé zakládali nové rodiny a podniky. A pravděpodobně to nejdůležitější – svět byl teprve na začátku té největší úvěrové expanze ve známé historii lidstva.
Zlato, které nechávalo americký dolar hodnotný po dvě století, bylo odstraněno ve dvou krocích. Prvně v roce 1968, kdy prezident Johnson požádal kongres, aby ukončil požadavek, že dolar musí být navázán na zlato. Druhý krok v roce 1971 prezidenta Nixona ukončil přímou konvertibilitu dolaru a zlata.
Od té doby ten celý nesmysl začal. V půjčování jsme mistři. Ale dluhy můžeme mít na rok, dva, pět nebo deset let. Ale určitě ne na 50 let. Nebo alespoň ne bez pořádných problémů za zády.
Samozřejmě, budoucnost se nedá predikovat, nevíme, co se stane za rok ani zítra. Ale pokud půl století používáme dluhové financování bez obtíží … nevyhnutelně se se blížíme dni, kdy se vzbudíme a zjistíme, že náš dluh je roven třeba 1 000 % našeho HDP. Na následujícím grafu si můžete prohlédnout poměr dluhů k HDP v americké ekonomice. Šedá období jsou období recese. V poslední době jsme zaznamenali první období, kdy tento poměr poklesl a my tomu říkáme období velkého snižování dluhů.
Kapsy plné, hlava prázdná
Zatímco se díváme na to co se děje na dluhopisovém trhu. FED by měl vybrat peníze v aukci dluhopisů tento měsíc. Jdou tam ti nejlepším a největší klienti FEDu … jejich kapsy jsou plné, ale hlavy prázdné.
Pomysleli byste si, že uvidíme, jak trh s dluhopisy padne. Ale ne! On roste. Tento zvláštní trend zahanbuje řady analytiků po celém světě. Pokud by se americká ekonomika opravdu reálně uzdravovala, mělo by to znamenat vyšší výnosy (a nižší ceny dluhopisů, které se tak pohybují v opačném směru) jak rostou úrokové míry.
Takže, co se to tu děje? Dělají kupující dluhopisů chybu? Nebo je ekonomika opravdu slabší, než kreslí nedávný report o stavu pracovního trhu celou věc na růžovo? Nízké výnosové míry jsou v souladu s mrzkým růstem ekonomiky. A kdo by očekával stejnou rychlost růstu jako posledních 50 let by byl asi blázen.
Komentář od dluhopisového krále Billa Grosse:
„Růst v USA a jinde byl zajišťován v posledních 30 letech prudkou expanzí dluhů. Když ovšem kapitalisté zjistili, že nemohou takovou rychlostí akumulovat takový objem dluhů ve stejném tempu, tak růst zpomalil. Demografie ekonomik také přispívá ke zmenšujícímu se růstu. Američtí babyboomeři už stárnou a odchází do důchodu.
Mnoho z nich potřebuje zdravotní péči, ale nepotřebují další dům a třetí vůz. Stárnutí naší společnosti omotává růst do pořádně pevných opratí. Za třetí, technologie nahrazují lidi v takovém měřítku, že některé profese se jistě v dohledné době úplně vypaří. A nové příležitosti nepřicházejí ve stejném tempu, jako pracovní pozice mizí. je úžasná firma, ale nikdy nezaměstná tolik lidí jako nebo .
A konečně, globalizace hraje také roli. USA byly lídrem v globalizaci od konce druhé světové války. USA tak benefitovaly z obchodování a také z toho, že dolar je stále rezervní měnou. Nyní se věci stáčejí jiným směrem.“
Jedna generace Američanů strávila celý svůj život v období kreditní expanze. Narodili se, když špunt vylétl z láhve a párty začala. Úvěry drží Ameriku už dlouho nad vodou … a trhy také. Používají čínské televize, auta z Japonska, vín z Francie a Itálie. Ale víte co, tak jako vždycky, zaplatíme až později. Ale co když „později“ je „teď“?
Zdroj: Zero Hedge