Určitým ekonomickým úvahám a diskusím se už nějaký čas snažím vyhýbat. Nemá to smysl se jim opakovaně věnovat. Moje pozornost ale nedávno povolila. Hledajíc něco na internetu na mě vykoukl poměrně starý článek tvrdící, že „Keynes nepochopil sayův zákon“ (překlad: Petr Mach, 1. 5. 2001) a já se chytil. Podělím se zde s vámi o nejzajímavější části: „Keynes… Sayův zákon nepochopil a zkreslil… A tato dezinterpretace je nejživějším Keynesovým odkazem, od kterého se odvíjí pokřivení ekonomické teorie přetrvávající až do dnešních dnů ... Keynes, aby způsobil v ekonomii revoluci, musel vytvořit strašáka. Tím strašákem byl Jean-Baptiste Say a jeho slavný zákon trhů “.
Sám se považuji za takového liberála s výhradami, ale to poslední, co bych tvrdil, je že Keynes nepochopil Saye. Naopak, pochopil ho velmi dobře (je mi jasné, že pro někoho se tímto konstatování pouze zařadím k těm, kteří Saye „nepochopili“ a straní neumětelovi Keynesovi). Pokud něco vyrobím a prodám, nestávám se automaticky dalším kupujícím, jak tvrdil Say. Můj příjem netvoří automaticky poptávku a příjem někomu jinému. Mohu se totiž pokusit spořit. V dokonale fungující ekonomice by to znamenalo pouze to, že své úspory dám někomu, kdo chce investovat a on se stane tím automaticky kupujícím (poskytujícím další příjmy jiným). V peněžní ekonomice ale může dojít k tomu, že prostě strčím peníze pod slamník, nebo je nabídnu na trhu úspor, ale nikdo se o ně nepřihlásí. Z toho, co utržím prodejem své produkce (nebo třeba své práce), se nestanou moje nákupy, ani nákupy (investice někoho jiného). Nejdříve to jsou zamýšlené úspory, pak úspory nerealizované. Techničtěji řečeno v ekonomice klesne rychlost obratu peněz, což se projeví poklesem poptávky a aktivity.
V dokonalé „Sayově“, či spíše „klasické“ ekonomice by se úspory staly investicemi (vyčistil by se trh zápůjčních fondů), cestou poslední záchrany byl pak byl rychlý pokles cen, který by eliminoval menší množství otáčejících se peněz. V našich reálných ekonomikách ale často dochází k tomu, že s růstem zamýšlených úspor investice místo růstu klesají, protože podnikatelé vnímají pokles poptávky. Ještě příklad zjednodušený na maximum:
Dělám párátka, soused mrkev, která leze do zubů a jsme tak na sobě v této ekonomice nás dvou navzájem závislí. Denně mi prodá dvě kila mrkve a já jemu deset párátek, hodnotu zboží považujeme za stejnou a dejme tomu, že tvoří deset grošů. Sayovci se podle všeho domnívají, že když ve středu obdržím 10 G za svá párátka a sousedovi dám G Kč za jeho mrkev, je tím dáno, že stejný proces proběhne ve čtvrtek, v pátek, atd. Co když se ale ve čtvrtek rozhodnu, že po prodeji svých párátek (a získání 10 G) nekoupím mrkev za 10 G, ale za 5 G (tedy jen kilo mrkve)? V pátek totiž čekám návštěvu a budu muset nakupovat více mrkve a chci na to ušetřit (umožní mi to peníze jako uchovatel hodnoty). Soused ve čtvrtek dostane jen 5 G, doma mu zůstane nezužitkované kilo mrkve a moje párátka. Netuší, že v pátek hodlám nakoupit více a už začne upravovat svou spotřebu a dokonce plánovanou produkci směrem dolů ...
Do třetice vysvětlování všeho dobrého a použiji k tomu krátkou citaci z výborných Dějin ekonomického myšlení od Roberta Holmana: „Say se díval na peníze pouze jako na oběživo, jenže ty plní i funkci uchovatele hodnoty. Když budou lidé chtít držet více hotovosti vznikne nerovnováha mezi celkovou nabídkou a poptávkou. Zákon trhů je identitou pouze v barterové ekonomice“. Což je jinak řečeno to, co je uvedeno výše. A Keynes byl právě tím, kdo si jasně uvědomil onu hodnotu uchovávající funkci peněz. A také to, že ji hojně využíváme, čímž měníme efektivní poptávku v ekonomice a ta většinou nemá jednoduchý vnitřní mechanismus, jak se s tím rychle vyrovnat.
Nedělám si nejmenší naděje, že uvedeným byť jen mírně zviklám názory skalních vyznavačů „klasických“ tabu. Jako „liberála s výhradami“ mě jen trochu mrzí, že nejeden z (často dost samozvaných) obránců svobod ekonomických i společenských má dost pochybné argumenty. To už můžeme s komunismem, socialismem a nezodpovědnou levicí bojovat tím, že budeme tvrdit, že jde o spolek čarodějnic a upírů. Třeba v souvislosti s uvedeným bychom přece měli být schopni pochopit, že problém není v tom, že by se Keynes mýlil. Je v tom, že jeho myšlenky nejsme schopni efektivně použít. Tedy že nejsme schopni šetřit během boomu, abychom mohli efektivně stimulovat během recese. Máte přece na víc.
Pozn.: Jiří Soustružník je aktivní investor a témata, o nichž píše, mohou souviset s jeho investicemi. Jeho sloupky nejsou poskytovány jako investiční doporučení. Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.