Francouzská ekonomika je nekonkurenceschopná nejen vůči Číně, ale i vůči zbytku Evropy, prohlásil výkonný ředitel Světové obchodní organizace (WTO) Pascal Lamy.
„Konkurenceschopnost Francie na zahraničních trzích je podkopávána posledních deset let. Nejvíc je to vidět v Evropě, kde země v poslední dekádě ztrácí tržní podíl,“ uvedl Lamy, původem Francouz, který dříve v Evropské komisi zodpovídal za problematiku obchodu.
Nejvíc se prý obchodní bilance Francie zhoršila v rámci Evropy, kde panuje zhruba stejné konkurenční prostředí, takže za hospodářské potíže země nemůže Čína, jak podle Lamyho občas slýcháme.
V nejbližší době je třeba, aby vláda snížila daně soukromému sektoru, a dát mu tak manévrovací prostor. Nedávno zvolený prezident Francois Hollande si je prý vědom toho, že Francie potřebuje závažnou reformu pracovního trhu, avšak k tomu bude nutné překonat „odpor vůči změnám, který pramení ze skutečnosti, že většina Francouzů svoji vlast považuje za velmi šťastný kousek země, obklopený strašným světem,“ prohlásil Lamy.
Stovka předních manažerů Hollandea v neděli vyzvala, aby snížil odvody firem ze zaměstnaneckých mezd o 30 mld. EUR. Vláda by měla opatření ke zvýšení konkurenceschopnosti představit 6. listopadu, v den amerických prezidentských voleb.
Ve Francii se letos socialistická vláda rozhodla uvalit jednorázovou daň na občany s majetkem přesahujícím 1,3 mil. EUR (kolem 32 mil. Kč). Dědická daň, kterou předchozí prezident Sarkozy zmírnil, bude opět zvýšena. Více do státní kasy budou muset odvádět banky a ropné společnosti. Soukromý sektor bude muset nově platit 3% „dividendovou daň“ z dividend vyplacených akcionářům, což má firmy motivovat k využití volných peněžních prostředku na investice. Daň z finančních transakcí bude zdvojnásobena na 0,2 procent. Socialisté zruší další Sarkozyho kroky, například opět zavedou zvláštní daň z přesčasů. Vlajkovou lodí v daňové bitvě prezidenta Hollandea pak bude 75% sazba u daně z příjmů nad 1 milion EUR, kterou se chystá zavést od příštího roku. Nově Hollande prosazuje zvýšení daně z piva o 160 %.
Podle francouzské banky Natixis v zemi panuje velká míra netečnosti a nedostatek odhodlání ke změně. Reálné mzdy dále rostou i v prostředí vysoké nezaměstnanosti, a to kvůli odborům, jejichž zájmem je pouze zvyšovat mzdy těch, kteří práci mají, a jsou naprosto lhostejné k nezaměstnaným. K tomu se přidává vysoká minimální mzda, která nerespektuje cyklický vývoj ekonomiky a ovlivňuje velkou část platů v zemi.
Daňová zátěž je příliš vysoká a státní sektor přebujelý, ke korekci ale nedochází. Francie má všechny předpoklady k tomu, aby byla průmyslovou zemí; úpadek průmyslu ovšem pokračuje dál. Mnoho firem připomíná manufaktury z 19. století. Méně než třetina společností vydává peníze na výzkum a vývoj, v Německu je to téměř 50 %. Francie postrádá výzkumné ústavy jako třeba Frauenhofer nebo Max Planck, které úzce spolupracují s průmyslem. Její společnosti také v mnohem menší míře využívají levnější pracovní síly ze střední a východní Evropy: z regionu pochází jen 5,5 % francouzských dovozů, v případě Německa je to 18 %.
Podíl Francie na vývozu EU klesl mezi lety 2001 a 2011 ze 17 % na 10 %. V roce 2000 činil objem francouzského exportu 55 % německého, dnes je to ani ne 40 %. Pokud srovnáme konkurenceschopnost jednotlivých odvětví (podle cen, kvality a poptávky), vítězí Francie nad Německem jen ve třech kategoriích: letecký a kosmický průmysl, nápoje a IT. Německé osobní i nákladní automobily a řada dalších výrobních segmentů jsou daleko vepředu.
Podle studie COE-Rexecode se země jakžtakž držela až do roku 2003, nedostatečnou kvalitu kompenzovala nižšími cenami. Už na přelomu tisíciletí však došlo ke „zlomu“ v konkurenceschopnosti. Splasklá internetová bublina Německo zdecimovala, Francii naopak ukolíbal samolibý pocit, že se jí krize vyhnula. Byl zachován 35hodinový pracovní týden (zavedený v polovině devadesátých let) a minimální mzda mezi lety 2002 a 2005 vzrostla o 17 %. Náklady, které musí francouzští zaměstnavatelé odvádět na své pracovníky, jsou jedny z nejvyšších v Evropě. Za každých 100 EUR platu musí na různých sociálních a důchodových příspěvcích odevzdat 50,3 EUR. V Německu je to 28 EUR.
(Zdroje: CNBC, Evropská komise, Eurostat, ČTK, Bloomberg, Natixis)