HSBC: QE a německá hyperinflace?

Fed rozjel novou vlnu kvantitativního uvolňování, která je podobná nákupům aktiv spuštěným v listopadu 2008 a listopadu 2010. Každý z těchto kroků je přitom považován za kontroverzní. Nesouhlas s nimi přichází od těch, kteří se domnívají, že nemají žádný reálný dopad na ekonomiku, až po ty, kteří se obávají inflačních tlaků. Tento problém však není o penězích, ale spíše o tom, kam tečou a jak jsou použity.

Pokud sledujeme pohyb peněz související s programy nákupu aktiv, můžeme najít pět způsobů, jak ovlivňují trhy a ekonomiku: Výnosy aktiv, které Fed nakupuje. Užití hotovosti plynoucí k investorům, kteří aktiva Fedu prodávají. Vliv na bankovní rezervy. Vliv na ekonomická očekávání. A nakonec vliv na očekávání týkající se ekonomické politiky. Nedochází k žádnému tištění peněz podobnému tomu, co se dělo v Německu ve 20. letech. Fed v podstatě financuje své nákupy tím, že mění směr toku rezerv v bankovním systému.

Diskuse se většinou zaměřuje na to, jak nákupy aktiv ovlivňují očekávání ohledně dalších kroků Fedu a očekávání týkající se ekonomiky, včetně inflace. Podle HSBC se opomíjí to, co investoři dělají s hotovostí za prodaná aktiva, jak se mění výnosy těchto aktiv a jak se chovají rezervy v bankovním systému. Tyto tři faktory jsou přitom nejdůležitější. Z pohledu na předchozí QE pak můžeme vidět, že Fed při nákupech aktiv současně zvětšuje své závazky a zároveň rezervy bank, takže jde pouze o proces měnící rozvahu celého systému. QE pak posouvá aktiva mezi investory a nejde o žádné magické vytváření peněz, jak se zřejmě někteří domnívají. Pokud QE znamená nějaké riziko, pak je to možnost utlumení tradičního poskytování úvěrů a ekonomické aktivity tím, že náklad financování bank převyšuje úrokovou sazbu u rezerv.

Nedochází tedy k žádnému shazování peněz z vrtulníku a už vůbec ne k jejich tištění. Porovnání mezi současnou monetární politikou a Německem 20. let jsou nemístná – tištění peněz je fiskální politikou, ne něčím, k čemu by Fed či jiná současná centrální banka mohla přikročit. Během hyperinflace v Německu dosahovaly daňové příjmy jen 1 % vládních výdajů a zbytek byl financován tištěním peněz s tím, že vláda neplánovala zvýšit daně na pokrytí tohoto deficitu. Pokud by se to dělo nyní, závazky Fedu by rostly, ale jeho aktiva ne.

(Zdroj: FTAlphaville)