Thomas Malthus nebyl za posledních pár století moc populární, namísto toho byl často uváděn jako příklad toho, jak nebezpečná je prostá extrapolace trendů. Poukazoval totiž na to, že zatímco je růst populace exponenciální, zemědělská produkce se takto nezvyšuje. Prudký nárůst populace by tedy korigoval sám sebe přes nedostatek potravin a hlad. Jeho teorie ale byla zveřejněna právě v době počátku změny v britské ekonomice a rozšiřování průmyslové a zemědělské revoluce do zbytku Evropy a Severní Ameriky. Na konci minulého století však převažoval názor, že trh na podobné problémy vždy najde řešení.
Capital ale tvrdí, že Malthus možná pravdu měl a to s daleko širšími implikacemi, než se domníval*. Naše zásoby komodit se využívají zrychlujícím se tempem, světová spotřeba komodit na hlavu roste i kvůli rostoucímu bohatství v rozvíjejících se ekonomikách. Pokud by například spotřeba ropy v Číně dosáhla, co se týče spotřeby na obyvatele, úrovně stejné jako v USA, její celková poptávka by se zvýšila devětkrát, podobně by se spotřeba v Indii zvýšila 23krát. Celosvětovou spotřebu ropy by to zvýšilo na 260 milionů barelů za den, nyní dosahuje těsně pod 90 milionů barelů. I když k tomu nedojde, bude muset nastat nějaká kombinace vyšších cen ropy, problémů s růstem v rozvíjejících se ekonomikách a přechodu na alternativní paliva. Všechny tři možnosti jsou přitom velmi problematické.
Klíčový faktor představuje skutečnost, že poptávka z USA již není pro určování globálních cen komodit rozhodující. Například podíl Číny na poptávce po mědi je dvojnásobný ve srovnání s podílem USA. A 85% zvýšení poptávky po ropě v roce 2010 přišlo ze zemí mimo OECD. Pokles poptávky v USA tak automaticky nevede k poklesu cen. Ve skutečnosti růst cen komodit nyní funguje pro rozvinuté ekonomiky jako nabídkový šok, který je vždy negativní. A představuje i dilema co se týče monetární politiky. Patrné je to například ve Velké Británii, kde BoE váhá, zda se zaměřit na boj s inflací, či podporu růstu.
V souvislosti s Malthusem stojí za to připomenout i to, že velkou část světového obchodu se zemědělskými komoditami tvoří export vody (poukazuje na to Alan Beattie v knize False Economy). Například exportéři rýže ji vyvážejí, Saúdská Arábie ji dováží ve formě potravin. Island ji zase vyváží v tom smyslu, že může používat levnou elektřinu z hydroelektráren k produkci hliníku. U průmyslového zboží zase platí, že se jedná o obchod z velké části tvořený energií, která je na jeho výrobu potřeba. Pro ekonomiku služeb, jakou mají USA, se to zdá být méně důležité. Ta ale stojí na levné energii, což se projevuje klimatizacemi na jihu, vytápěním na severu či levným palivem, které umožňuje přesun do práce. Vysoké ceny energií tento model ohrožují.
*Equity-Gilt study od také uvádí následující: Ve světové ekonomice nyní hrozí vážná rizika příliš dlouhého trvání expanzivních ekonomických politik. Rozvíjející se trhy by měly nadále rychle růst, jejich ekonomiky by měly být méně volatilní, a v důsledku toho by si jejich akciové trhy měly vést lépe než v rozvinutých ekonomikách. A vliv stárnoucí populace bude postupně snižovat návratnost akcií i dluhopisů.
(Zdroj: Buttonwood’s notebook, Barclays)