Nejdůležitější zákonitost pohybu čistých cen je tato : když se úrokové sazby na trhu zvyšují, čistá cena dluhopisu klesá a naopak. Kvalitativně je tento protipohyb snadno pochopitelný : když koupíme za čistou cenu 100 dluhopis, který ročně vyplácí 5% kuponový výnos, znamená to, že na trhu se za obdobné půjčky s obdobnou dobou do splatnosti platí úrok zhruba 5% ročně. Jestliže za půl roku se úrok za tyto půjčky zvýšil na 6% a my chceme dluhopis prodat, tržní čistá cena bude nižší tak, aby vyrovnala očekávaný výnos pro kupujícího, který je nyní 6%.
Kvantitativní změna čisté ceny dluhopisu závisí na jeho splatnosti. Čím delší je doba, která zbývá do splatnosti dluhopisu, tím silněji se změna úrokových sazeb promítne do čisté ceny. Tato závislost je v prvním přiblížení lineární a vlastnosti dluhopisu do ni vstupují jako tzv. durace nebo přesněji modifikovaná durace dluhopisu.
Durace se vyjadřuje v rocích, zmenšuje se s klesající dobou do splatnosti a souvisí s cenou a strukturou finančních toků dluhopisu. Tak např. dluhopis s dobou do splatnosti 15 let může mít duraci 11 let, což znamená, že pokles úrokových sazeb patnáctiletých půjček o 1% zvýší čistou cenu dluhopisu o cca 11%.