Už jsem to tady psal. Tak si dáme půlstránkový příspěvek. :-) Stačí když bude centrální banka dbát na plnění inflačního cíle a prostřednictvím nastavení úrokových sazeb v krizi podpoří ekonomiku, případně při přehřátí ji bude úpravou úrokových sazeb nahoru bude tlumit. Když bude plnit tuto úlohu, nemůže se stát, že díky nějakým panickým výprodejům státních dluhopisů dojde k nějakému ohrožení státu bankrotem. Základní úrokovou sazbou v ekonomice jsou výnosy státních dluhopisů. Pokud dojde k výprodejům státních dluhopisů, pak trh tlačí na růst těchto základních úrokových sazeb, který je ale v hodný v situaci přehřátí ekonomiky nikoliv v krizi, kdy ekonomice hrozí deziflace, popř. deflace. V takovém případ centrální banka musí za účelem plnění svého inflačního cíle zasáhnout a propadu cen státního dluhopisů vstupem do toho trhu zabránit. Říká se tomu QE, o tom jsi už určitě slyšel. No a vedlejším efektem tohoto postupu je rovněž zabránění bankrotu státu, protože úrokové sazby zůstávají nízké a státní dluh (přesněji státní dluhopisy) se v rámci QE přesouvá do vlastnictví centrální banky, kterou vlastní stát. ČNB, která má ze zákona za úkol udržovat stabilitu ceny spotřebního koše a českého finančního sektoru, v takových situacích váhat nebude. Pokud se ale do této situace dostane malý stát, který je členem eurozóny a jehož negativní vývoj nijak zásadně plnění cíle ECB neovlivní, pak ECB zasáhnout nemusí a může nechat daný stát potopit, jako se to stalo Řecku a klidně se to může stát např. Slovensku, nebo jakémukoliv jinému nepříliš významnému státu. Namísto pomoci se pak takovému státu dostane mravokárného kázání, že se choval v minulosti rozpočtově neodpovědně, že má špatnou strukturu ekonomiky, kterou by měl změnit a obdrží další hloupé knížecí rady a pomoc označovanou za pomoc tomu státu obdrží banky, které drží dluhopisy toho státu, a které tu situaci vyvolaly svými výprodeji a dotyčnému státu se dostane pouze uložení ultimativních podmínek typu prodejte co se dá, snižte mzdy, snižte důchody, předělejte tohle a tamto... V dnešní krizi mají malé státy štěstí, že v tom jedou společně s těmi velkými, tak záchrana formou fiskální expanze jede na plné obrátky. Velké státy se nemusí tolik obávat, že by je v tom ECB nechala. Snad už po tomto vysvětlení budete chápat, proč je důležité mít autonomní měnu a autonomní centrální banku. Za běžné situace to samozřejmě nijak neoceníte, ale v nějaké individuální krizi, která se bude týkat jen ČR, si na to, co píšu, možná vzpomenete.
Richard Fuld
Řecký příběh totiž vypadá takto: od návratu demokracie v sedmdesátých letech zemi dominovaly dvě politické strany, konzervativci a socialisté. Obě měly v byznysu a ve státní správě své sítě spojenců, se kterými byly propojeny stále pevnějším systémem vzájemných protislužeb. Některé odbory, například v energetice či v dopravě, si dokázaly na slabém státu vynutit privilegované podmínky – to jsou ony předčasné důchody, bonusy za příchod do práce a čtrnácté platy.Podnikatelské skupiny zase profitovaly ze zkorumpovaných státních zakázek od svých přátel v pravicových i levicových vládách, jež právě byly u moci. Úřady nijak nebránily daňovým únikům, což vedlo k nízkým státním příjmům, které byly pro řecký rozpočet ještě větším problémem než příliš vysoké státní výdaje. Vlády zanedbávaly reformy školství a zdravotnictví a neměly představu o dlouhodobém směřování země. Nedokázaly proto smysluplně využít přílivu peněz a levných půjček po zavedení eura.Korupční systém přežíval tak dlouho, až občané úplně ztratili důvěru ve státní instituce a „politickou třídu“. Byl to paradox. Řecký stát navenek působil silně: zaměstnával mnohem více lidí než jiné evropské země a měl vysoké výdaje (například nejvíce v Evropě vydával na obranu: 3,5 procenta HDP). Ve skutečnosti naopak byl a je nesmírně slabý – v rukách klientelistických skupin, neschopný prosazovat dlouhodobé kroky a vybírat daně.I s tímto systémem nicméně Řecko dlouho šlapalo. Hrubý domácí produkt na hlavu rostl a statisticky se země přibližovala bohatší části Evropy. Řecká města i venkov se zkrášlovaly, díky evropským fondům se zlepšovala infrastruktura. Mladí Řekové odcházeli studovat do zahraničí a celá společnost se na povrchu modernizovala. Jenže tyto změny se vůbec nedotkly politického systému, kde přitom vznikají ta nejdůležitější rozhodnutí. „Víceméně každý Řek za krizi nese svůj díl odpovědnosti, protože když se dařilo, tak si nikdo nestěžoval a vezl se. Lidé byli šťastní, protože měli víc a víc, ale o zjevné problémy země se nestarali,“ říkal Respektu v rozhovoru před třemi lety přední řecký historik Thanos Veremis. Zásadní lekci krize spatřoval v tom, že zástupy chytrých, vzdělaných a schopných řeckých absolventů špičkových evropských a amerických univerzit vůbec nevstupovaly do politiky. atd....atd....atd......atd.... TAKŽE TA TVOJE VĚTA: Namísto pomoci se pak takovému státu dostane mravokárného kázání přímo dokazuje, že měla EU pravdu a nechtěla nadále financovat nekompetentní politiku řízení státu. I tak Řecku pomohli odvrátit státní bankrot, (škoda). Doufám, že tento náš rablostát zbankrotovat nechají.
oradapoisson
Tak takto vypadá podle oradíka jedna holá věta, postačující k popsání řecké krize? Bravo mistře! :-) Ano Řecko "nehospodařilo" nejlépe. Bylo nejzadluženější z celé EU. To byl jediný prohřešek Řecka. Bystřejší jedinci si všimnou, že vždy musí být někdo nejzadluženější a že to rozhodně není důvod pro nějaké automatické odsudky. Státní zadlužení Řecka byl ale výsostně vnitřní problém Řecka, do kterého EU mohla zasahovat pouze v souladu se Smlouvou o založení EU. Nikoliv tak, že krizi na trhu s řeckými státními dluhopisy ECB nečinně přihlíží a pasivně nechá situaci vyvinout až do podoby, do které se to dostalo. Bylo to totální selhání EU, ECB a MMF a jejich již dnes zcela opuštěné doktríny fiskální "odpovědnosti". Po té co zcela nesmyslně ECB nechala držitele řeckých dluhopisů propadnout panice a tím uměle dopustila spuštění oné "dluhové krize" Řecku, se z Řecka stal pokusný králík, na němž se měly vyzkoušet drastické metody "záchrany" Řecka. A dopadlo to zcela samozřejmě zcela zbytečnou katastrofou, ke které se dnes nikdo z těch, kdo to tehdy "režírovali", nehlásí. Debata je o tom, že to bylo zcela zbytečné peklo, které by nebylo namístě ani v případě dvounásobně vyššího zadlužení Řecka. Jediným limitem pro státní utrácení (a tedy i státní dluhy) je vysoká inflace (ta v Řecku v té době nebyla) a "nebezpečí", že dojde k výprodejům státních dluhopisů. Výprodejům státních dluhopisů (i nadměrnému růstu cen) může, resp. musí zabránit každá kompetentní centrální banka. Jediné selhání a jediný viník celé té zcela zbytečné "dluhové krize" je tak zcela pasivně přihlížející centrální banka, která však ústy guvernéra Draghiho po nedlouhé době prohlásila, že udělá cokoliv k záchraně eura, poté co se výprodeje státních dluhopisů přenesly rovněž na státní dluhopisy Itálie a Španělska. Najednou byla ECB ochotna dělat cokoliv (tedy QE). V době výprodejů řeckých dluhopisů ale nehla ani prstem a celou situaci nechala zcela nesmyslně vyeskalovat. Najednou to šlo? Kdyby začali už v případě Řecka, žádná dluhová krize by se nekonala. To je úplně jasné. Ale to je pro primitivy Vašeho ražení, kteří už si udělali dávno jasno (zhltli mediální poudačky i s navijákem), naprosto nestravitelné. Chápu.
Richard Fuld
ty nejsi placený, ale nemocný :-) :-) :-)
oradapoisson
To je tedy hodně slaboučké. To se na víc nezmůžeš?
Richard Fuld