Americký ministr financí Steven Mnuchin si před několika týdny stěžoval na to, že kurz čínské měny leží příliš nízko, a chtěl celou věc řešit i na půdě Mezinárodního měnového fondu. Ekonom Tim Taylor si všímá toho, že MMF nyní přišel s analýzou vývoje globálních obchodních deficitů a přebytků, včetně amerických a čínských. A tato analýza hodně vypovídá i o tvrzení Američanů o manipulaci kurzu čínské měny a jejích údajně nadměrných obchodních přebytcích.
MMF tvrdí, že 35 – 45 % všech obchodních přebytků a deficitů bylo v roce 2018 „nadměrných“. U přebytků se to týká zejména Německa, Nizozemí, Koreje a Singapuru, u deficitů Velké Británie, Spojených států, Argentiny a Indonésie. Pozice Číny „odpovídá fundamentu a potřebné ekonomické politiky“. Taylor k tomu dodává, že analýza MMF dokazuje, že ne všechny přebytky a deficity jsou nežádoucí. Některá země může například investovat do země jiné a tím vznikne „rozumný deficit a proti němu přebytek“.
V následující tabulce MMF shrnuje země s největšími přebytky a deficity, vedle absolutních částek v dolarech je uvedena i jejich výše relativně k HDP:
Zdroj: MMF
Taylor poukazuje na to, že Spojené státy mají největší deficity v absolutním měřítku, ale relativně k celkové ekonomické aktivitě jsou poměrně malé. Čína se svými přebytky figuruje na jedenáctém místě, co se týče absolutní velikosti. A relativně k HDP jsou dost malé. Analýza MMF se pak dotýká i tématu měnových kurzů a Taylor poukazuje na následující graf, který srovnává vývoj jejích přebytků běžného účtu a měnového kurzu. „Měnový kurz čínské měny od roku 2007 posílil o 36 % a její obchodní přebytky klesaly. Mnuchin si v podstatě stěžuje jen na mírné oslabení, které se dostavilo ke konci období,“ zmiňuje Taylor.
Zdroj: MMF
Jaká je tedy pravá příčina amerických obchodních deficitů? MMF poukazuje na „standardní ekonomický jev, který býval v osmdesátých letech nazýván dvojitými deficity“. Spojené státy i nyní dosahují velmi vysokých rozpočtových deficitů, a to v době, kdy se nezaměstnanost pohybuje pod 4 %. Z makroekonomického hlediska se dá říci, že tato kupní síla se musí někde projevit. Jelikož se americká ekonomika nachází ve stavu plné zaměstnanosti, končí kupní síla různými cestami u dovozů. A tím zvyšuje obchodní deficity, píše Taylor. I MMF podle něj poukazuje na to, že řada zemí s příliš velkými deficity běžného účtu má nadměrně uvolněnou fiskální politiku ve srovnání s tím, jak by měla být nastavena ve středně dlouhém období. Týká se to Argentiny, Jižní Afriky, Španělska, Velké Británie a také Spojených států.
A proč se zmenšují čínské přebytky běžného účtu? Jedním z důvodů je popsané posilování měnového kurzu. MMF k tomu pak zmiňuje „exportní saturaci“. Podíl této země na celkových globálních exportech se totiž zvedl z 5 % v roce 2001 na 16 % v roce 2017. V neposlední řadě pak došlo k „mírnému poklesu stále velmi vysoké míry domácích úspor“. To znamená vyšší spotřebu, která se projevuje i růstem dovozů.
„Spojené státy mají s Čínou některé legitimní spory. To, jak nakládá s duševním vlastnictvím, je mírně řečeno nestandardní, někdy jde o kriminální činy. Co se ovšem týče celkových amerických deficitů, není pravděpodobné, že by MMF souhlasil s tím, že jejich viníkem je Čína,“ uzavírá ekonom.
Zdroj: MMF, The Conversable Economist