Zakladatel Vanguard Group Jack Bogle, který zemřel 16. ledna ve věku 89 let, byl tím, kdo uvedl na trh novou éru nízkonákladového investování. Na konci roku 1975 spustil první indexový fond pro jednotlivé investory za účelem pasivního investování. To umožnilo vyhnout se vybírání akciových titulů, ušetřit na poplatcích a jednoduše se nechat vést na vlnách pohybu celého trhu. Jeho nápad se stal mainstreamem. Někdy během letošního roku, tvrdí analytici Morningstar, převýší pasivně spravovaná aktiva amerických akciových fondů ta aktivně spravovaná. Tím, že snížil ceny napříč odvětvím, mohl Bogle ušetřit americkým investorům za svůj život až 1 bilion dolarů, vypočítal analytik Bloomberg Intelligence Eric Balchunas.
Bogle uvažoval, že spolehlivě porazit trh nelze, ale šlo by se k němu připojit a spokojit se s průměrným výkonem. To není vůbec špatné. Do loňského srpna za 20 let pouze 17 % aktivně spravovaných fondů v USA porazilo výkonem své pasivní protivníky.
Během té doby se ale stalo něco zvláštního. Dnes je mnoho investic, které jsou propojeny s indexy, pasivní pouze svým jménem. Investoři v mnohých indexových fondech nejsou spokojeni jen s tím, že plují po proudu jako gumové kachničky na řece. Místo toho, aby se snažili porazit trh tím, že vybírají jednotlivé akcie, se snaží vybírat si indexy. K tomu jím pomáhá nárůst ETF, veřejně obchodovaných fondů, ve kterých je v USA drženo 3,5 bilionů dolarů v aktivech. Většinou se ETF považují za pasivní, protože jejich manažeři nedostávají zaplaceno za výběr akcií, ale přitom umožňují investorům vsadit si na skoro všechny možné sektory, typy aktiv a geografické regiony.
Podle Index Industry Association na světě existuje více než 3,7 milionů indexů, a ačkoliv většina nemá fondy, které by je sledovaly, ukazuje to, jak flexibilní se myšlenka pasivního spravování stala. „Indexy zmutovaly do formy toho, co dlouho posuzovaly – aktivní správy,“ napsal ve svém sloupku Ben Johnson, ředitel pro globální výzkum ETF u Morningstar.
Fondy typu „smart beta“ jsou dalším způsobem, jak se investoři stávají méně pasivními, zatímco stále využívají výhod ušetřených nákladů a automatičnosti indexování. Místo toho, aby drželi akcie společnosti v poměru k jejich tržní hodnotě, drží je fondy smart beta v poměru k nějaké jiné metrice, jako jsou prodeje, dividendy nebo účetní hodnota. Cílem je opět porazit trh – tentokrát tím, že se využije faktorů, u kterých se zdá, že pomáhají investorům k lepším výsledkům, jako je například nízká cena akcie v poměru k její účetní hodnotě. O to se dříve snažili pouze ti, kteří akcie vybírali. Fondy smart beta spravují podle ETF.com více než 800 miliard dolarů.
Jde o „kambrickou explozi nových druhů“ indexových strategií, včetně těch, které replikují různé strategie hedgeových fondů nebo potlačují volatilitu tím, že přesouvají více aktiv do hotovosti, když se trhům nedaří, napsal v roce 2015 ve svém článku Andrew Lo, profesor financí na MIT. Takové produkty, dodal, „mažou hranici mezi pasivním a aktivním“.
Nárůst indexových fondů není pouze změnou byznysu správy aktiv. Také by to mohlo mít dopad na to, jak jsou spravovány veřejně obchodované firmy. Manažeři indexových fondů mají více podnětů pro to, aby tlačili na zlepšení korporátních financí než aktivní investoři, protože většinou nemají možnost vyhodit akciový titul, když se jim nelíbí, jak ředitelé vedou společnost. Mimo jiné se zdá, že pasivní manažeři dávají přednost tomu, když jsou členové vedení nezávislí na managementu. „10procentní nárůst vlastnictví pasivními investory je spojen, v průměru, s 9procentním nárůstem poměru ředitelů ve vedení firmy, kteří jsou nezávislí,“ uvedli ve svém článku z roku 2014 Todd Gormley, Donald Keim a Ian Appell z University of Pennsylvania.
Aktivismus manažerů fondů není nutně dobrá věc – například pokud by manažeři využili svůj vliv na potlačení konkurence. Ke konci svého života Bogle vyjádřil své obavy ohledně akademického výzkumu, který se zabýval tím, že by spotřebitelům mohl uškodit nárůst indexových a dalších fondů, které drží velké podíly firem, které mezi sebou soupeří. Jedna studie odhalila, že ceny letenek vzrostly více na trasách, na kterých aerolinky měly vysoký podíl vzájemného zastoupení ve fondech.
Loni , největší správce fondů, který spravuje indexové fondy i ty aktivně spravované, varoval, že jeho „podnikatelské operace, reputace či finanční podmínky“ mohou být neblaze ovlivněny politikami, které se zaměřují na možnou škodu ze společného vlastnictví institucionálních investorů. Federální komise pro obchod (FTC) bere tento koncept natolik vážně, že na toto téma uspořádala jednodenní workshop na právnické fakultě New York University.
Jedním z možných řešení je snížit fondu podíl v konkurenčních firmách na maximálně 1 % akcií. Pokud by chtěl jít nad tuto hranici, musel by držet akcie pouze jedné společnosti v sektoru. To by narušilo podnikatelský model velkých firem s indexovými fondy – a bez pochyb by to rozladilo mnohé investory do fondů. Profesorka Fiona Scott Morton z Yale Law School žádnou aktivitu brzy neočekává, ale dodává, že „jednou bychom mohli mít administrativu, která by podporovala konkurenci.“
Argumenty proti fondům ale ještě nejsou potvrzené. Kritici studie o aerolinkách tvrdí, že výsledky lze těžko interpretovat, částečně kvůli častým změnám vlastnictví aerolinek a bankrotům.
Nicméně tyto otázky se vznáší jen kvůli popularitě investování do indexů. Bogle, který to vše začal, byl na svůj odkaz pyšný, ale i opatrný ohledně možných problémů. Pro Wall Street Journal v listopadu napsal: „Otázku, kterou si potřebujeme položit, je: Co se stane, pokud to bude pro své vlastní dobro příliš úspěšné?“
Zdroj: Bloomberg