Na konci roku 2015 měla Čína za sebou čtyři roky klesajících výrobních cen. Komunistická strana tak přišla s novým plánem, který byl nazýván „reformou nabídkové strany ekonomiky“ a obecně byl vnímán jako pokus o eliminaci nadbytečných kapacit. Mělo se to týkat zejména těžby a zpracování kovů, protože tato odvětví zvyšovala tlak na pokles cen a také v nich rostly špatné dluhy. Téměř okamžitě po zveřejnění zmíněného plánu začaly ceny růst. Šlo o tak dramatický obrat, že úřady dokonce požadovaly, aby důlní společnosti začaly uplatňovat cenové stropy. Problém ovšem spočívá v tom, že tento cenový růst nemá nic do činění s reformami a vládní intervence v této oblasti celou věc jen zhorší.
Růst cen měl několik příčin, mezi ty hlavní patří uvolnění kohoutků s penězovody. Zároveň se vláda snažila o zmíněné omezení kapacit, i když se hodně diskutuje o tom, jak úspěšná její snaha skutečně byla. Rozhodující ovšem je, že tyto aktivity vedly k tomu, že investoři začali houfně nakupovat produkty, které nějak souvisí s komoditami. Prudce vzrostl obrat na komoditních burzách a obchodníci spolu s investory vytáhli ceny nahoru.
Pro uhelné doly a ocelárny je tento vývoj pozitivní, opak ovšem platí pro všechny ostatní. Spotřebitelé trpí kvůli vyšším cenám elektřiny, energetické firmy, které jsou velmi závislé na cenách uhlí, dosahují ztrát a snaží se u vlády vyjednat cenové limity. Stavební společnosti závislé na cenách oceli zase čelí nižším ziskům u jejich projektů. Jako vždy se tak pozitivní vývoj v jednom sektoru promítá do negativní situace v jiném. Cenové limity nejsou žádným řešením. Pokud by tržní ceny byly nad limitem, firmy by si našly způsob, jak systém obejít stejně, jako to učinily v jiných případech.
Lepší by bylo utáhnout podmínky na úvěrových a peněžních trzích. Pokud k tomu vláda nepřikročí, firmy budou i nadále činit pochybná rozhodnutí a situaci na peněžních a finančních trzích bude určovat hlavně vládní politika. Trhy pak budou mít tendenci k tvorbě bublin. Vláda by také měla omezit svůj celkový vliv v ekonomice. V Číně fungují tisíce trhů a země má více zaměstnanců než kterákoliv jiná ekonomika na světě. Čínští technokraté nemohou vše řídit donekonečna.
Autorem je Christopher Balding.
Zdroj: Bloomberg