Nový hlavní ekonom MMF Maurice Obstfeld si klade velmi důležitou otázku: Je možné, že by se Čína stávala novým Japonskem? Není prvním, kdo se věnuje podobným úvahám, dělo se tak zejména v souvislosti s obrovskými dluhovými bublinami v obou ekonomikách. Deflační vývoj v Japonsku, který nastal po prasknutí bubliny na počátku devadesátých let, byl považován za relevantní před několika lety, když Čína řešila problémy se svou vlastní úvěrovou bublinou.
Tento příběh sice prozatím skončil, ale Maurice Obstfeld má na mysli trochu jiné téma. Připomíná práci ekonoma Ronalda McKinnona, který v devadesátých letech tvrdil, že Japonsko je tlačeno do deflace příliš vysokým měnovým kurzem. A ten měl být odrazem politického tlaku, který byl na Japonsko vyvíjen kvůli tomu, aby eliminovalo přebytky svého běžného účtu právě tím, že zvedne kurz jenu. Americký Kongres dokonce v této souvislosti nepřímo hrozil možnými obchodními sankcemi v případě, že bude kurz jenu držen „uměle“ nízko.
Podobným hrozbám čelí v posledních letech i Čína. Nechala v posledních deseti letech svou měnu reálně posílit asi o 60 %. Dokonce i v posledních 12 měsících, kdy na její výrobní sektor doléhají těžké deflační tlaky, vzrostl reálný kurz renminbi asi o 15 %, protože jeho kurz je do značné míry navázán na posilující dolar. Je jasné, že kurzová politika Čína byla zejména odrazem její snahy o přijetí renminbi do SDR. Neexistuje sice požadavek na to, aby měna zařazená do SDR byla stabilní, ale musí být „široce používána a dostupná“. Předpokládá se ale, že Američané by vstup renminbi do USA nepodpořily, pokud by se Čína vydala cestou prudkého oslabování své měny.
Popsaná čínská politika každopádně vedla k tomu, že deflační tlaky v její ekonomice ještě zesílily. Jak vážná je tedy hrozba, že se tato země vydá stejným směrem jako Japonsko a dostane se do stavu chronické deflace? McKinnon v případě Japonska tvrdil, že tato země dosahovala v osmdesátých a devadesátých letech velkých přebytků běžného účtu a jiné země ji proto obviňovaly z „manipulace“ kurzu. Japonsko se pak podvolilo a nechalo jen ve dvou fázích posílit. McKinnon ale tvrdí, že jen nebyl nikdy uměle podhodnocen a japonské přebytky znamenaly odraz nízkých úspor ve Spojených státech, jejichž zrcadlovým obrazem byly vysoké úspory v Japonsku.
McKinnon tvrdí, že v roce 1995 byl už kurz jenu kvůli mezinárodnímu tlaku nadhodnocen o 60 %. Japonské firmy se kvůli silné měně snažily tlačit na mzdy, protože se obávaly ztráty mezinárodní konkurenceschopnosti. Výsledkem byl tedy útlum růstu mezd a následně cenová deflace v celé japonské ekonomice. Centrální banka nemohla reagovat, protože nominální sazby se v roce 1997 dostaly až k nule a nekonvenční monetární politika byla považována za neefektivní. Mohlo by k tomu samému dojít v Číně?
Je jasné, že Čína až do roku 2010 sledovala „merkantilistickou“ politiku tím, že záměrně oslabovala kurz své měny. Jeho následné posílení ale celou situaci změnilo. Spojené státy sice tvrdí, kurz renminbi je stále významně podhodnocen, MMF ovšem říká, že se nachází na rovnovážné úrovni a dokonce hovoří o tom, že je asi o 10 % nadhodnocený. Ve výrobním sektoru jsou jasně patrné deflační tlaky, známky změny momentálně viditelné nejsou. Zbytek ekonomiky ale zatím do japonské pasti nepadá. Spotřební ceny rostou asi o 1,3 % a centrální banka PBOC by mohla v případě potřeby přikročit k dalšímu snížení sazeb.
PBOC se doposud držela konzervativní monetární politiky a reálné sazby tak i přes snižování nominálních sazeb rostly. Její pasivní přístup je čím dál tím méně pochopitelný, protože deflační tlaky jsou už v ekonomice jasně patrné. Michael Pettis tvrdí, že PBOC se snaží zejména o stabilizaci měnového kurzu v době, kdy dochází k velkému odlivu kapitálu. Pokud tomu tak je, monetární a kurzová politika přispívají k tomu, že deflační tlaky sílí.
To, co se děje v Číně, tedy v některých ohledech skutečně připomíná vývoj v Japonsku mezi lety 1995–2012. Stále jde ale o volbu, kterou Čína dělá dobrovolně. Nejde tedy o pád do pasti likvidity, za který by mohl tlak jiných zemí. Pokud chce Čína z deflační pasti uniknout, má stále možnosti, jak to učinit. Musela by se ale smířit s oslabením měnového kurzu. Čím déle bude čekat, tím hůře bude vzniklé problémy řešit.
Autorem je ekonom a investor Gavyn Davies.
Zdroj: FT