Představenstvo Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD) nedávno schválilo žádost Číny o přistoupení, sestavovanou deset let, a poslalo ji k finálnímu schválení členským vládám. Členství v EBRD je ovšem jen jedním projevem rychle se rozrůstající čínské úlohy v mezinárodních finančních institucích. Teď je otázkou, jestli Čína promění tyto instituce, anebo naopak.
Globální finanční krize otřásla mezinárodní finanční architekturou a řadu institucí zaskočila. Vždyť třeba Mezinárodní měnový fond několik let před krizí citelně snižoval stavy. Dala jim ale také příležitost projevit odhodlání. Mnohé – především MMF, ale také EBRD a Evropská investiční banka – nakonec prokázaly, že umí reagovat pružně a díky tomu si zajistily rozšíření mandátu a víc kapitálu.
Krize rovněž podlomila legitimitu skupiny G7, složené ze zemí, které byly jádrem problému, a oživila G20. Vprostřed těchto transformací se Číně otevřel prostor k upevnění svého globálního vlivu, jejž je odhodlána zužitkovat, navzdory odporu z některých koutů světa. K uskutečňování své ambiciózní agendy se například v roce 2016 chystá využít své předsednické funkce v G20.
Čína se ostatně už dnes mezinárodně angažuje v doposud nevídaném rozsahu a tempu. Je členem mnoha multilaterálních institucí, včetně několika regionálních aktérů, jako jsou Africká rozvojová banka (AfDB) a Meziamerická rozvojová banka (IDB), s nimiž prohlubuje vztahy, zejména společnými investicemi do projektů po celém světě. Loni například Čína prostřednictvím fondu AGTF s rozpočtem dvou miliard dolarů výrazně zvýšila svůj závazek vůči AfDB.
Obdobně čínské fondy suverénního majetku slouží jako důležití kotevní investoři do nástrojů sestavovaných Mezinárodní finanční korporací Světové banky a EBRD, aby pro své projekty zajistily dlouhodobý institucionální kapitál. Jeden z těchto fondů, SAFE, je aktuálně jediným investorem do investičního nástroje EBRD – přitom Čína se ještě ani oficiálně nestala členem organizace.
Čína rovněž vytváří nové instituce. Zřízení Asijské infrastrukturní investiční banky (AIIB) proniklo letos na přední stránky novin po celém světě, a to nejen kvůli silnému odporu USA, ale také proto, že se k ní přesto připojily země jako Británie a Německo. Čína také ve spolupráci se svými protějšky ve skupině BRICS (Brazílií, Ruskem, Indií a Jižní Afrikou) sehrála vůdčí úlohu při ustavení Nové rozvojové banky (NDB), která dnes sídlí v Šanghaji.
Dále je tu čínský Fond hedvábné stezky se 40 miliardami dolarů, který má podporovat infrastrukturní projekty potřebné jako základ pro strategii prezidenta Si Ťin-pchinga „jeden pás, jedna cesta,“ jejímž cílem je zlepšit obchodní a komunikační propojení napříč Eurasií. Fond hedvábné cesty, doposud nejambicióznější čínské úsilí, zastiňuje snahy tradičnějších mezinárodních finančních institucí, a to jak rozsahem, tak škálou aktivit. První iniciativa fondu, přehrada s hydroelektrárnou Karot v Pákistánu za 1,65 miliardy dolarů, bude zahrnovat jak přímé půjčky projektu, tak akciovou investici do společnosti, která zodpovídá za výstavbu přehrady a její údržbu po dobu 30 let.
Za současného stavu je Fond hedvábné stezky jednostranný, takže spadá do téže kategorie jako Čínská rozvojová banka a státní investiční konglomerát CITIC. Čínské orgány ale prohlásily, že je otevřený vstupu dalších, byť se to vzhledem k rozsahu čínské účasti nezdá pravděpodobné.
Navzdory pozoruhodnému rozsahu čínských investičních projektů zůstávají tamní lídři doposud poměrně konzervativní, co se týče institucionálních inovací. V posledním roce však představitelé čínské komunistické strany předložili návrh na novou, experimentální multilaterální finanční instituci zaměřenou na „obnovu životního prostředí“ – tedy na podporu velkých projektů zacílených na rekultivaci půd, čištění vod a zlepšování kvality ovzduší.
Dát takovou instituci do pohybu nebude snadné, vzhledem k nutnosti globální koordinace s cílem propojit potenciální akcionáře a rozsáhlých dotací, které zajistí životaschopnost investic. Nicméně taková odvážná institucionální inovace by mohla zaplnit důležitou mezeru v globální finanční struktuře a upevnit vůdčí postavení Číny v oblasti financování nápravy životního prostředí.
Zároveň čínské instituce inovují v menším měřítku, neboť jsou průkopníky štíhlejšího a svižnějšího přístupu k financování. Designovaný předseda AIIB Ťin Li-čchün kupříkladu ohlásil plány na eliminaci některých nejméně efektivních rysů stávajících institucí, jako je rezidentní představenstvo a národnostní omezení pro nábor pracovníků.
Bobtnající globální finanční úloha Číny přesto pravděpodobně zásadně nezmění způsob fungování stávajících institucí. Samozřejmě, snahy jako ta Ťinova poukazují na slabiny současných struktur, takže by mohly přispět k podnícení reformy. Mimo to EBRD může nepochybně prospět čínská zkušenost s experimenty a zvětšováním měřítka.
Hlavním cílem AIIB a NDB však zřejmě není proměnit krajinu multilaterálního financování, ale rozšířit jeho kapacitu a zároveň ukázat, že Čína dokáže vybudovat moderní instituce. Co se týče EBRD, čínský podíl bude nepatrný, alespoň zpočátku; Číňané říkají, že přišli, aby se učili. Společné investice s EBRD skutečně mohou čínským společnostem při pronikání na nové trhy zajistit místní znalosti – a snad i ochranu.
Zdá se pravděpodobné, že posílené zapojení země do multilaterálních institucí bude prozatím měnit víc Čínu než tyto instituce, přestože poroste hlasovací váha Číny, aby lépe odrážela její stoupající příspěvky. Bližší seznámení se zkušenostmi zavedených institucí – včetně spolupráce se skupinami občanské společnosti a podpory lokálního řízení politik – pomůže Číně zdokonalit její strategii působení v Africe i jinde. Mohlo by dokonce Číně dát příležitost ke zlepšení vlastního modelu rozvoje.
V dlouhodobém výhledu by však rozvojové výzvy, jimž Čína doma čelí (zejména rychlá degradace životního prostředí), mohly zemi vést k transformativnější úloze a ke globálnímu prosazování institucionálních inovací.
Erik Berglof, profesor a ředitel Institutu globálních záležitostí na London School of Economics and Political Science, byl hlavním ekonomem Evropské banky pro obnovu a rozvoj.
Copyright: Project Syndicate, 2015.
www.project-syndicate.org