V současné době se objevuje řada konspiračních teorií o tom, že ruský prezident Vladimír Putin ustoupil západním zemím. Ta poslední říká, že Putin mohl pomoci Řecku s odchodem z eurozóny, nakonec ale otočil a tím donutil řeckého premiéra Alexise Tsiprase k tomu, aby se dohodl s vedením Evropské unie. Řecké noviny To Vima minulý týden uvedly, že Tsipras požádal Putina o půjčku ve výši 10 miliard dolarů, která by Řecku pomohla s přechodem na drachmu. Pokud by ji totiž Řecko zavedlo, potřebovalo by devizové rezervy a eura žádná nemá. Rusko tak údajně zvažovalo, že do Řecka pošle zálohu ve výši 5 miliard dolarů. Tato záloha by se týkala vybudování plynovodu vedoucího přes Řecko, na jehož vybudování se Rusko s Řeckem dohodly v červnu.
To Vima je respektovaný zdroj informací a má kvalitní zdroje mezi politiky. Zástupci opozičních stran se tak Tsiprase oficiálně dotazovali, zdali jsou uvedené zprávy skutečně pravdivé. Ten to zřejmě odmítne stejně, jako to učinili zástupci ruské vlády. Putinův tiskový mluvčí uvedl, že „řecká vláda Rusko o pomoc nikdy nepožádala. Pokud by ale i přesto byly uvedené informace pravdivé, vysvětlovaly by řadu věcí. Bývalý ministr financí Yanis Varoufakis například nedávno uvedl, že na jeho ministerstvu byla malá skupina lidí, která pracovala na Grexitu. Nicméně žádné rozhodnutí ohledně toho, jak tento plán naplnit, učiněno nebylo. Varoufakis pak 10. července uvedl pro The Guardian, že Grexit by vyžadoval zdroje, které jeho země nemá:
„Odchod by vyžadoval vytvoření úplně nové měny. V okupovaném Iráku na to byl potřeba téměř celý rok, asi dvacet Boeingů 747 a americká vojenská moc spolu se třemi tiskárnami a stovkami nákladních vozů. Bez takových zdrojů by Grexit znamenal oznámení devalvace s asi osmnáctiměsíčním předstihem. A to by byl recept na zlikvidování řeckého kapitálu a jeho převod do zahraničí za každou cenu.“
Ona podpora by mohla přijít ze strany několika málo zemí, zejména od Ruska nebo Číny. Čína se k podobnému kroku stavěla váhavě a zástupci její vlády „doufají v to, že Řecko zůstane v eurozóně“. U Ruska bylo znát větší nadšení a jeho zástupci například hovořili o tom, že Řecko by mohlo patřit do skupiny zemí BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika). Mohla by mu tak pomoci nově budovaná rozvojová banka.
Možná proto Tsipras volal 6. července Putinovi – bylo to den poté, co Řekové naprostou většinou odmítli podmínky pomoci nabízené ze strany evropských zemí. Ruská strana uvedla, že tento telefonát se pouze obecně týkal uvedeného hlasování a „některých dalších otázek spolupráce mezi Řeckem a Ruskem“. Možná, že Tsipras jen blafoval a snažil se budit dojem, že má i další možnosti. Pokud ano, jeho strategie fungovala, ale jinak, než si představoval. Donald Tusk mu totiž 8. července řekl, ať „hledá pomoc mezi jeho přáteli a ne mezi nepřáteli, a to zejména, když ti mu nejsou schopni pomoci“. Zdá se tedy, že Tusk naznačoval, že Tsipras Putina o pomoc skutečně žádal. Tusk se ale určitě mýlil ohledně schopností Ruska poskytnout pomoc. Mohlo by totiž lehce přijít s oněmi 10 miliardami dolarů, protože i přes nízké ceny ropy stále disponuje více než 360 miliardami devizových rezerv. I tak ale Putin pomoc nenabídl.
Alexander Baunov z Carnegie Center v Moskvě působil jako ruský diplomat v Řecku a nyní tvrdí, že Putin by toho poskytnutím pomoci moc nezískal. Taková pomoc by například nezměnila nic na tom, jak Řecko hlasuje ohledně sankcí vůči Rusku. Některé konspirační teorie zase hovoří o tom, že Putin jednal tak, aby pomohl Angele Merkelové. Putinova „zrada“ na řeckých marxistech podle této logiky umožnila eurozóně existovat dál v její dosavadní formě. Není ovšem jasné, co by za to Putin dostal. Každopádně je evidentní, že není žádným šíleným diktátorem. Snaží se ukázat západním vládám, že je zodpovědným hráčem, který se stává agresivním pouze v případech, kdy to, co považuje za své vlastní teritorium, vnímá jako ohrožené. Nakolik jsou konspirační teorie pravdivé, bude jasné z toho, jak se nyní bude Západ stavět ke konfliktu na Ukrajině.
Autorem je Leonid Bershidsky.
Zdroj: Bloomberg