Islám provedl invazi do Evropy dvakrát. Nejdříve na Pyrenejském poloostrově, poté v jihovýchodní Evropě. Křesťané provedli podobných invazí do islámských zemí několik. Byly tu křížové výpravy, vyhnání muslimů z Pyrenejského poloostrova, vyhnání Turků ze střední Evropy. Nakonec přišlo zabrání velké části severní Afriky. Obě náboženství chtěla nad tím druhým získat nadvládu a obě byla blízko tohoto cíle. Ani jedno ovšem neuspělo. Stále jsou však posedlé tím druhým. Podobně jako Řím a Egypt spolu obchodují a válčí. A to je výbušná kombinace.
Současná krize v Evropě, která se projevila událostmi v Paříži, má své kořeny v kolapsu evropské hegemonie v severní Africe. Evropa potřebovala vyřešit problém s potřebou levné pracovní síly a imperiální vztahy byly nakonec ukončeny způsobem, který umožnil migraci muslimů do Evropy. Ti ale nepřicházeli proto, aby se podíleli na kulturní transformaci. Chtěli práci a peníze. Výsledkem byl obrovský pohyb populace a celou věc ještě zhoršilo to, že Evropa už nebyla čistě křesťanská. Sílila doktrína sekularismu, včetně svobody věřit tomu, čemu kdo chce. Tím se vyřešily problémy neustálých bojů mezi jednotlivými větvemi křesťanství. Zároveň se však objevil problém nový: Přicházeli lidé, kteří sekularismus odmítali a vnímají ho jako úpadek.
Ono vlastně není jasné, co je míněno pojmy jako křesťanství, islám a sekularismus. Na světě je více než miliarda křesťanů, více než miliarda muslimů a nespočet sekularistů, kteří míchají dohromady vše. Je těžké najít jasné významy těchto pojmů a naopak jednoduché přiřazovat jim něco, co je podle nás špatně. Například u pařížského útoku můžeme tvrdit, že není zodpovědný nikdo jiný než sami útočníci a ti, kteří je přímo podporovali. Ostatní, kteří sdílejí stejnou víru, jsou nevinní. Takový názor ale znamená morální soud a z praktického hlediska paralyzuje naši schopnost bránit se. Proti náhodnému výbuchu násilí se totiž bránit nelze. Stejně tak ale nelze uplatňovat princip kolektivní viny. Pro Evropu je její složitý morální postoj problémem, který nelze jednoduše vyřešit. Ne všichni muslimové jsou za útoky zodpovědní, dokonce ani ne jejich většina. Všichni, kteří útočili, ale byli muslimové a tvrdili, že muslimy zastupují. Mohli bychom říci, že je to problém muslimů a pak je všechny vinit za to, že ho neřeší. Co ale dělat, pokud ho nebudou řešit nadále? A tato debata může pokračovat do nekonečna.
K tomu všemu má Evropa jedno skryté tajemství: Evropané nevnímají muslimy ze severní Afriky či Turecka jako Evropany. A ani jim nehodlají umožnit, aby se jimi stali. Evropským řešením této izolace je multikulturalismus. Ten na povrchu vypadá jako velice liberální přístup, ale v praxi jde o vytváření ghett a kulturní fragmentace. Kolem celé Paříže tak jsou paneláky, kde bydlí muslimové, kteří jsou oddělení od Francouzů žijících jinde. Vraždění v Paříži nemá co do činění s chudobou. Imigranti se stěhují proto, že jsou chudí. Problém tkví v tom, že multikulturalismus vede k permanentní izolaci. A ti, kteří přišli za prací, se ani do společnosti zařadit nechtěli. Povrchní systém hodnot se nyní mění v hrůzu, která kulminovala událostmi v Paříži.
Křesťanství se už dávno nesnaží šířit víru mečem. Islám si tuto ambici alespoň částečně ponechal. Ne všichni muslimové tuto vizi sdílí, ale je jich dost. To nemůže ignorovat ani ohrožený Západ, ani ti muslimové, kteří s takovým postojem nesouhlasí. Policista v USA či v Evropě není schopen rozeznat, kdo je ochoten pro víru zabít a kdo ne. Sami muslimové to rozeznat mohou. Policisty se ale nestanou. Takže výsledkem je válka, kterou francouzský premiér Manuel Valls nazval válkou s radikálním islámem. Kéž by tak protistrana nosila uniformy, vše by bylo mnohem jednodušší.
Stojíme před hroznou volbou. Buď bude Západ čelit opakovaným útokům, nebo bude považovat celou muslimskou komunitu za potenciální hrozbu až do doby, kdy se ukáže, že hrozbou není. Historie je podobných složitých voleb plná. Pokud říkáme, že jsme ve válce s radikálním islámem, je to jako říkat, že jsme ve válce s přívrženci Jean-Paula Sartra. O koho konkrétně jde? Západ si vysnil arabské jaro, ale jde jen o fantazie. Mezi muslimy jsou určitě liberálové a sekularisté, ale jejich vliv je omezený. Evropa staví národ na společné historii, jazyku a také křesťanství nebo jeho nástupci – sekularismu. Muslimové z toho nesdílí nic. Lze si jen těžko představovat něco jiného, než že přijde další kolo budování ghett či deportací. Jiné řešení nebude a vše se posune tímto směrem. A bude to přesně ten vývoj, který se hodí radikálům.
Autorem je George Friedman.
Zdroj: Stratfor, Geopolitical Weekly