Domnívám se, že mnohem účinnější než omezovat výši platů či bonusů by bylo posílení spoluodpovědnosti. Není přece možné, aby stát ze společných peněz zachraňoval banku, ale "zisky" (odměny, platy) zůstaly těm, kdo jí do toho stavu dovedli, podle hesla "znárodňování ztrát - privatizace zisků". Spíš než omezovat výši odměn by bylo užitečnější požadovat "zástavu", jejíž velikost by byla úměrná velikosti odměny (platu). Například ve výši x-násobku té části platu+odměny, která překračuje y-násobek průměrné mzdy v EU. Pokud někdo takový majetek nemá, byla by zástavou samotná mzda, která by až na určité rozumné minimum byla vyplácena s nějakým odstupem. Zástava by do jisté míry trvala i po odchodu z banky (tedy nikoli "po mne potopa"). V okamžiku, kdy by se banka dostala do potíží, zástava by (jako poslední v řadě) posloužila k vyrovnávání závazků. V případě státní pomoci by byla zástava "zmrazená" tak dlouho, dokud by stát nezískal všechny vložené prostředky (vč. úroku, který platí na dluhopisech).
David Hanslian