Podle výpočtů americké Treasury and Office of Management and Budget se deficit vládního rozpočtu rozšířil na 779 miliard dolarů, což je nejvyšší částka za posledních šest let. Meziročně se tak zvýšil o 17 %, a to v době, kdy se nezaměstnanost nachází na nejnižší úrovni za posledních 49 let. Podle některých odhadů se tak veřejné zadlužení v poměru k HDP v následujících třech desetiletích dostane na nejvyšší úrovně v historii.
Podle FTAlphaville může tento vývoj a rozšiřující se dvojí deficit vést k názoru, že současná síla dolaru je neudržitelná a kurz americké měny začne oslabovat. Jinak řečeno, pokud nějaká země dosahuje deficitu rozpočtového a zároveň deficitu běžného účtu, kurz její měny nemůže zůstat silný. Jenže FTAlphaville dodává, že taková úvaha má své slabé stránky.
„Historie ukazuje, že dvojí deficit může vést k posilování dolaru. Když Reagan v roce 1981 snížil daně, oba deficity se prudce zvýšily. Ovšem dolar neoslabil, naopak mezi lety 1981 a 1986 posílil o 32 %,“ píše FTAlphaville a dokumentuje to následujícím grafem od :
poukazuje ve vztahu ke grafu na to, že fiskální stimulace podporuje domácí poptávku a centrální banku nutí ke zvedání sazeb. Vyšší sazby pak do země lákají zahraniční kapitál a následně rostou tlaky na posilování měnového kurzu. Kvůli němu pak klesají čisté exporty a tím se vytváří vazba mezi rostoucími fiskálními deficity a rozšiřujícími se deficity běžného účtu.
Banka ale varuje, že dnes je situace přece jen jiná v tom, že zatímco v osmdesátých letech fungovaly Spojené státy jako „bankéř pro zbytek světa“, dnes v čistém vyjádření zbytku světa dluží. A FTAlphaville dodává, že letošní síla dolaru je do značné míry dána tím, jak dobře si americká ekonomika vede ve srovnání s ostatními zeměmi. Například OECD se však domnívá, že tato růstová mezera se bude postupně uzavírat. Pokud by pak americký růst začal skutečně slábnout a Fed by předčasně ukončil cyklus utahování, síla dolaru by skutečně mohla rychle skončit.
Zdroj: FTAlphaville