Globální trh práce se možná dostal do bodu, kdy mzdy začnou růst rychleji než doposud. Již za několik týdnů tomu také bude 59 let od chvíle, kdy ekonom William Phillips popsal vztah mezi inflací a nezaměstnaností. Je velmi jednoduchý: Když se nezaměstnanost nachází nízko, roste poptávka po zaměstnancích a ta tlačí mzdy nahoru. Vyšší platy pak znamenají vyšší náklady pro firmy, které je promítají do prodejních cen. Opačný proces funguje v případě, že nezaměstnanost je vysoká. Jeffrey Kleintop ze společnosti Charles Schwab uvažuje nad tím, nakolik je tento vztah relevantní nyní a nad významem inflačního vývoje pro další vývoj na trzích.
Síla popsaného vztahu mezi nezaměstnaností a inflací závisí na tom, na jakých úrovních se nezaměstnanost pohybuje. Pokud například klesne z 11 % na 10 %, není dopad tak vysoký, jako když se sníží z 6 % na 5 %. A vztah také funguje jen ve středně dlouhém období, ale ne v období dlouhém, tedy během několika cyklů. I Milton Friedman poukazoval na to, že vlády nemohou dlouhodobě snižovat nezaměstnanost tím, že by zvyšovaly inflaci.
Inflace a nezaměstnanost se tedy během cyklu obvykle pohybují opačným směrem. Technologie sice omezují růst mezd a inflace během současného cyklu, ale jak bylo zmíněno, i nyní jsme pravděpodobně v bodu, kdy cenový růst nabývá na síle. Když se nezaměstnanost dostala na dnešní úrovně během posledních tří cyklů, inflace se zvyšovala až do chvíle, než přišla recese. Její současné zvýšení je ale do značné míry taženo vyššími cenami ropy. Pokud tedy nepřijde razantnější růst mezd, není pravděpodobné, že současné tempo zvyšování inflace bude udržitelné.
Fed zmenšuje svou rozvahu a zvyšuje sazby, ECB omezuje program kvantitativního uvolňování. Obě centrální banky totiž čekají zvýšení inflace tažené utaženými podmínkami na trhu práce. Finanční trhy se ale domnívají, že se centrální banky mýlí a svou politiku nemusí měnit tak razantně. Vyplývá to z vývoje sazeb na trzích s futures. Jestliže budou centrální banky i přesto příliš agresivní, mohou podkopat domácí finanční podmínky a nakonec i rally na akciovém trhu.
Poslední tři recese byly vyvolány prasknutím bublin. Ta další ale může spíše připomínat recese ze šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých let. Ty byly spuštěny agresivním zvyšováním sazeb a právě proto je dnes tak důležité, zda centrální banky odhadují situaci v ekonomice správně. Skutečně se inflace v následujícím roce zvedne? Doposud se zdá, že výše popsaný vztah mezi nezaměstnaností a inflací tentokrát nefunguje. Trh práce je napjatý ve Velké Británii, Japonsku i Spojených státech, ale nějaké prudké mzdové tlaky nejsou patrné.
Problém s takovým hodnocením může spočívat v tom, že zmíněné trhy mohou být výjimkou. Trh práce v Evropě nijak napjatý není a přitom je větší než trh americký. Z globálního hlediska jde o významný fakt. A průměrná nezaměstnanost v 36 velkých ekonomikách světa se až nedávno dostala pod třicetiletý průměr. V některých zemích se tedy nezaměstnanost nachází výjimečně nízko, ale z celosvětového hlediska tomu tak není. Trh práce je přitom stále více globalizován a růst inflace je navíc za vývojem nezaměstnanosti vždy o něco zpožděný. Můžeme se tedy skutečně nacházet přesně v tom bodu, kdy inflační tlaky začínají růst.
Podle našeho názoru tak centrální banky hodnotí další vývoj inflace povětšinou správně. Jejich postupné utahování monetární politiky by nemělo mít negativní dopad na ekonomický růst a následně na akciový trh. Vztah mezi nezaměstnaností a inflací je ovšem třeba i nadále pozorně sledovat, protože kdyby se utahování stalo příliš razantním, akciové trhy by zareagovaly negativně.