Když byl Donald Trump zvolen americkým prezidentem, zakladatel hedge fondu Bridgewater Associates Ray Dalio sršel optimismem. V jeho komunikaci s klienty je ale od té doby patrný jasný posun opačným směrem. Před několika dny například sdělil, že jeho společnost omezuje investice do rizikových aktiv a příčinou je rozdělení americké politické scény. Současná situace je podle investora, kterého cituje agentura Bloomberg, dokonce podobná té z pozdních třicátých let.
„Zdá se, že na ekonomické a společenské rovině jsme rozděleni podobně jako v roce 1937. V podobných dobách rostou vnitřní i vnější spory, populismus, demokracie je ohrožena, může dojít k válkám. Nemohu říci, jak špatné to tentokrát bude. Jen sleduji, jak se nyní přistupuje ke konfliktům a na optimismu mi to nepřidává,“ cituje Bloomberg Dalia.
Tento investor už přirovnání s rokem 1937 použil v minulosti a je zřejmé, že nějaké kvantitativní srovnávání je nemožné. Pokud se ale podíváme na stav ekonomiky a akciového trhu, přece jen nám to určitý obrázek poskytne. Skutečně nalezneme několik společných bodů.
Sazby ležely i tehdy nízko a Fed stejně jako nyní začal utahovat svou monetární politiku. A i tehdy probíhala na akciovém trhu rally, která následovala po předchozím propadu a hluboké recesi.
Jenže tím podobnosti končí.
Vše ostatní, co se stalo ve třicátých letech, mělo mnohem větší rozsah. Propad i následné oživení akciového trhu bylo mnohem razantnější, akcie si po poražení ze dna roku 1932 připsaly v průměru 40 % ročně. Po roce 1937 ale trh spadl o 50 % a po dlouhé roky pak nechtěl nikdo s akciemi nic mít. V letech 1929–1932 totiž akcie prošly největším propadem v historii a pár let poté dostaly další tvrdou ránu. Rozdíly mezi rokem 1937 a současnou dobou najdeme i na ekonomické rovině. Nezaměstnanost se během Velké deprese vyšplhala na 25 % a v roce 1937 se stále pohybovala na vysokých 14 %. Na konci recese roku 1938 se dostala na 19 %. A tato recese let 1937–1938 přinesla propad HDP o 18 %.
Finanční krize let 2007–2009 byla bezesporu tvrdá, ale produkt se tehdy propadl jen o 5 %. Nezaměstnanost se sice dostala na dvojciferné hodnoty, ale nyní se nachází na 4,5 %. Index S&P 500 si od dosažení dna v březnu 2009 připisuje v průměru 18 % ročně. Na rozdíl od dvojciferného tempa růstu dosaženého po Velké depresi se ekonomika po poslední krizi vzepjala jen k utlumenému oživení. Ve třicátých letech musela vláda zvednout daně, aby mohla vyplatit bonusy veteránům z první světové války, a musela osekat výdaje v jiných oblastech. Podle některých názorů její tehdejší fiskální politika výrazně přispěla k recesi z let 1937–1938. Ale chyba ve fiskální politice může přijít i dnes.
Právník Benjamin Roth si ve třicátých letech do svého deníku zapsal: Čím více pozoruji propad akciového trhu, tím více je zřejmé, že Američané jej vnímají jako místo pro spekulace a ne investice. Když ceny akcií rostou, průměrný Američan propadne přílišnému optimismu a dá všechno své bohatství do akcií. Často si na to ještě půjčí a nenechá si žádné rezervy. Pak přijde propad a on propadne přílišnému pesimismu. Prodává se ztrátami a nezbyde mu nic. Je proto potřeba jak zvýšené regulace, tak investičního vzdělání.“ Ani tento popis plně nesedí na to, co probíhá na trhu nyní. Jedna věc ale platí stále: Potřeba vzdělávání, která ukáže, jak se připravit na širokou škálu možností dalšího vývoje.