Udržení Řecka v eurozóně a EU je politickou otázkou. Ale jde také o peníze. Odhad toho, kolik by jednotlivé věřitelské země ztratily v případě, že by Řecku už žádná pomoc poskytnuta nebyla, není tak jednoduchý. Hovoříme tu o čtyřech hlavních oblastech: O bilaterálních půjčkách, o garancích poskytnutých v rámci EFSF a v dalších záchranných programech, o investicích ECB do řeckých dluhopisů a o systému vypořádání Target2.
Následující tabulka ukazuje odhady od – v prvním sloupci vidíme výši bilaterálních půjček, ve druhém úvěry EFSF, ve třetím dluhopisy nakoupené ECB a ve čtvrtém pohledávky vůči Řecku evidované v systému Target2. Poslední sloupec ukazuje součet částek v jednotlivých skupinách pohledávek za Řeckem připadající na danou zemi:
Pohledávky ze systému Target2 dosahují celkem 100 miliard eur, můžeme ale pochybovat o tom, že toto číslo by mělo být do kalkulace zahrnuto. I kdyby Řecko odešlo z eurozóny, stále by provádělo hodně transakcí v eurech a část těchto závazků má také proti sobě kolaterál. Relevantní jsou tak zejména zbylé položky. Pokud by Řecko přestalo splácet bilaterální půjčky, pro věřitelské země by to znamenalo přímý náklad. Ty by si ale kvůli tomu nemusely půjčovat více, pouze by v budoucnu nedostaly zpět celkovou částku rovnající se 52,9 miliard eur.
To by byla citelná rána, ale splátky jsou naplánovány na 22 let a začít mají v roce 2020. Sazba je navíc stanovena tak, že jde v podstatě o neúročené půjčky. To samé platí o úvěrech poskytnutých v rámci EFSF, splátky jsou zde naplánovány na 32 let a začít mají v roce 2023. Pokud by přišel řecký default, fond by pravděpodobně požadoval proplacení garancí, ale až v době, kdy by měla přijít první splátka. Současná hodnota těchto garancí dosahuje asi 100 miliard eur a tyto garance jsou už nyní započítány v dluhových ukazatelích věřitelských zemí.
V současné době by se tak evropské země měly obávat zejména o splátky dluhopisů, které drží ECB. Jejich celková hodnota dosahuje 27,2 miliardy eur, většina je splatná v roce 2017 a poté v roce 2019. Pokud přijde řecký default, ECB pravděpodobně nebude muset požadovat navýšení kapitálu ze strany jejích akcionářů. Jak totiž odhaduje RBC Capital Markets, ECB je schopna absorbovat ztráty ve výši 36,3 miliardy eur.
Celkově se zdá, že potenciální ztráty z defaultu převyšují nově slíbenou finanční pomoc a tudíž se zdá rozumné Řecku půjčit na to, aby se postavilo zpět na nohy. Otázkou zůstává, zda na nich bude po pár letech skutečně stát. Samo Řecko i MMF považují jeho současný dluh za neudržitelný a může se stát, že půjčky se budou vršit i nadále. Pokud by o pomoci rozhodoval bankéř, zřejmě by umožnil snížení hodnoty dluhu, žádné další peníze by ale neposkytnul. Proč házet dobré peníze za špatnými? Je ale také možné, že nějaká banka by se v této situaci rozhodla s půjčkami pokračovat jen proto, aby nemusela vykazovat okamžité obrovské ztráty. S ohledem na politický kontext současné situace je reálný výsledek podobný.
Autorem je Leonid Bershidsky.
Zdroj: Bloomberg