Před pár dny vzbudil pozdvižení prodej obrazu od Picassa. Cena dosáhla 179,4 milionu dolarů. Někteří lidé to vnímají jako další důkaz toho, že finanční trhy se utrhly od reality. Mladé technologické společnosti se obchodují s valuací vyšší než 1 miliarda dolarů, obrazy se prodávají za miliony dolarů – musíme se tedy nacházet uprostřed obrovské bubliny, která míří ke kolapsu.
Diskuse o bublině je jistě namístě, ale podobné prodeje nám toho o ní ve skutečnosti mnoho neřeknou. Jde o jednorázové události a dojde k nim na velmi malém trhu, kde kupuje pouze velmi omezené množství extrémně bohatých jedinců. Při hodnocení stavu trhů bychom měli hledět na spolehlivá data a ne na pouhou demonstraci toho, že někteří lidé mají prostě hodně peněz, které nejsou schopni utratit běžným rozhazováním.
Proč nejsou podobné výjimečné transakce dobrým indikátorem celkové situace na trzích? Ukazují totiž, jak je to s malým segmentem trhu, ale nehovoří o většinovém davu investorů. Tedy o tom, jak tento dav přemýšlí a hlavně co dělá s penězi. Někdo se spoléhá na průzkumy sentimentu, já se k nim stavím s odstupem, a to zejména v době, kdy ukazují extrémní hodnoty. Odpovědi v těchto průzkumech se totiž často rychle mění podle aktuální situace a většinou za cyklem zaostávají.
Sentiment lze měřit řadou dalších způsobů. Příkladem je tzv. index strachu VIX, tok peněz do vzájemných fondů, put/call poměry, podíl akcií, které dosáhly novým cenových maxim a minim, podíl akcií, které se obchodují pod některým z plovoucích průměrů, a tak dále. I tyto indikátory ale většinou trpí značným informačním šumem a neposkytují nějaké rozhodující měřítko současné situace na trhu. Ovšem zpět k Picassovi: Na světě žije 7 miliard lidí, v USA jich je téměř 320 milionů. Kolik z nás si může dovolit koupit Picassa za téměř 200 milionů dolarů? Na světě najdeme 2 300 miliardářů, a to jasně ukazuje, o jak velkém trhu se zde vlastně bavíme.
Zdroj: Bloomberg