V první polovině týdne jsme na tomto místě publikovali text na téma tzv. permanentního portfolia – konceptu, který v roce 1981 představili pánové Harry Browne a Terry Coxon.
Uvedená problematika vzbudila poměrně vysokou odezvu, a proto považujeme za vhodné doplnit ještě několik dalších detailů.
Výhody a nevýhody konceptu permanentního portfolia:
1. Relativně vysoká nominální pozice v alternativních třídách investic. Jen málokterý konvenční portfolio-manažer bude udržovat 25%ní alokaci portfolia v drahých kovech, ale na horizontu posledních 10 let by byly bývaly obě komodity velmi úspěšnou sázkou a převálcovaly by z pohledu výkonnosti mnohé jiné třídy aktiv. Výhodou pro investora je v tomto případě nezanedbatelná expozice na alternativní investiční aktiva. Nevýhodou pak fakt, že pohyby na trhu drahých kovů jsou obvykle binární povahy – buďto je chtějí všichni, nebo naopak vůbec nikdo. A případný pokles obvykle trvá relativně dlouho.
2. Princip rebalancování. Tento jednoduchý princip je jedním z nejvýznamnějších prvků, který uvedené portfolio odlišuje od svých konkurentů. Tím, že každý rok dochází k vyrovnání vah jednotlivých tříd aktiv na 25%, jsou de facto automaticky realizovány zisky a dočasně málo výkonné třídy aktiv jsou posilovány v očekávání budoucího růstu. Tento mechanismus zajišťuje, že investoři nepřijdou o zisky během býčích trhů (díky investici do akcií resp. zlata) a současně jsou jejich prostředky chráněny v okamžiku, kdy uvedené segmenty výrazně ztrácí a investoři se uchylují k bezpečnějším investičním instrumentům (dluhopisy, příp. hotovost). Nelze než souhlasit, že princip rebalancování je jednoznačnou výhodou.
3. Jednoduchost. Permanentní portfolio bylo vytvořeno jako jednoduchý koncept, který by měl dokázat vyrovnat rizika nominálně velmi heterogenních tříd aktiv. Mezi potenciálně problematickou charakteristiku však musíme zařadit fakt, že případná podvýkonnost vůči čistě akciovým resp. dluhopisovým portfoliím může trvat poměrně dlouho a někteří investoři mohou s tímto portfoliem v mezidobí „ztratit trpělivost“.
4. Inflace. Permanentní portfolio nabízí relativně dobrou ochranu proti inflaci, ne však ochranu zcela neprůstřelnou. Růst inflačních očekávání či obavy z možného defaultu Spojených států amerických by pravděpodobně velmi výrazně poškodily segment státních dluhopisů Treasuries a je diskutabilní, zda by pokles hodnoty dluhopisů dokázaly růsty ceny zlata či akcií (které by se v takovém okamžiku jistě potýkaly s nemálo problémy jiného rázu) kompenzovat.
Jednou z nejčastějších otázek, které investoři ve vztahu k tomuto tématu vznášeli je, jak lze uvedené portfolio replikovat. Jednou z nejjednodušších cest je nákup čtyřech ETF, které jsou navázané na jednotlivé třídy aktiv, tvořících permanentní portfolio – akcie, dluhopisy s dlouhou dobou splatnosti, zlato a hotovost resp. dluhové instrumenty se splatností do jednoho roku. Nabídka na trhu je široká a každý investor si jistě najde ten, který jeho požadavkům bude vyhovovat co nejlépe.
Druhá varianta je nákup ETF, který princip permanentního portfolia replikuje již ze své podstaty. Jednou z možností na trhu, kterou byste ve svých úvahách mohli jako inspiraci použít, je nabídka společnosti Global X – ta vytvořila indexovou akcii ETF, která se principům „permanentního portfolia“ velmi přibližuje, obsahuje však jemnější dělení jednotlivých tříd aktiv: krátkodobé US Treasuries (23,95%), dlouhodobé US Treasuries (23,61%), fyzické zlato (20,16%), US blue-chip akcie (16,05%), fyzické stříbro (4,85%), nemovitosti (4,50%), US small-cap akcie (3,54%), globální akcie (myšleno z pohledu US investora, 3,34%). Historie tohoto ETF je však relativně krátká (od 7. 2. 2012) a problematickou (resp. varující) se může ukázat likvidita, protože průměrný denní objem dosahuje pouhých 5,000ks. Na burze v New Yorku jej můžete nalézt pod tickerem PERM a jeho plný název je Global X Permanent ETF.