Současného guvernéra Bank of England Mervyna Kinga nahradí v červenci kolega z Bank of Canada Mark Carney. Jeho proslov v Davosu poukázal na velké rozdíly mezi tím, jak vnímá monetární politiku on a jak ji vnímá King. Ten minulý týden vyjádřil obavy z toho, zda je monetární politika schopna ještě více podpořit ekonomický růst. Problémy podle něho představuje zejména vývoj na nabídkové straně ekonomiky. Carney v Davosu tento názor odmítl, protože podle jeho názoru existuje ještě velký prostor pro monetární stimulaci. Konkrétně uvedl, že inflační cíl by mohl být na čas zvýšen nad 2 %. Podobné úvahy ho řadí někam mezi Bena Bernankeho a Janet Yellen. Jinak řečeno, Carney patří mezi hrdličky. Jestliže ale vezmeme do úvahy, že ve Velké Británii byly problémy s dosahováním inflačního cíle, jeho postoje sebou nesou určitá rizika.
Současný vývoj ve Velké Británii připomíná do jisté míry Japonsko. Tam byl starý guvernér Bank of Japan nahrazen větším příznivcem politiky, která by vedla k udržitelnosti vládního zadlužování. Ve Velké Británii samozřejmě věci nedošly tak daleko směrem k fiskální dominanci. Uvedené je ale odrazem celkového posunu, který probíhá ve světové monetární politice. Ve Spojených státech je předním kandidátem pro nástupce Bena Bernankeho Janet Yellen, která je větší hrdličkou než její současný šéf. Vidíme tak postupující globální sázku na to, že uvolněnější monetární politika zvedne produkt, ne inflaci. Jde o naprostý opak toho, v co jsme věřili v uplynulých desetiletích. Produkční mezera tento pohled pravděpodobně ospravedlňuje, existují ale i rizika, a to zejména ve Velké Británii.
Carney zmínil dva body. Nejdůležitějším cílem monetární politiky by podle něho mělo být dosažení tzv. únikové rychlosti. Tento termín sice nedefinoval, ale zřejmě to znamená, že ekonomika musí dosáhnout udržitelného růstu a poklesu nezaměstnanosti. Mělo by tak jít o něco podobného, jako je závazek Fedu týkající se výrazného zlepšení trhu práce. Carney pak řekl, že inflaci by zřejmě mělo být umožněno překročit cíl ve výši 2 %, a to po poměrně delší dobu. Jde opět o podobný přístup jako u Fedu, který by umožnil růst inflace na 2,5 % bez toho, aby utáhl politiku. Není ale jasné, jak by tento přístup mohl odpovídat současnému mandátu Bank of England. Ten je nyní interpretován jako závazek návratu k 2% inflaci v rozmezí asi dvou let. Carney se podle všeho domnívá, že své poznámky může napasovat na mandát „flexibilního inflačního cíle“. Jeho pohled ale spíše odpovídá cílení nominálního HDP nebo dvojitému cíli ve formě inflace a nezaměstnanosti, jaký používá Fed.
Když nedojde ke změně mandátu Bank of England, Carney nemusí pro svůj návrh získat dostatečnou podporu. Devítičlenná bankovní rada je nyní rozdělena na tři tábory, ovšem jen jeden z nich zastává podobné názory jako Carney. Problém by ale mohl vzniknout, i pokud by se Bank of England pouze posunula směrem k pozici, kterou mají hrdličky ve Fedu. Velká Británie má totiž podle mnoha odhadů menší volnou produkční kapacitu než Spojené státy a horší úspěšnost při dosahování inflačního cíle na 2 %. Na rozdíl od většiny vyspělých ekonomik se tak například nečeká, že v následujících letech bude tento cíl dosažen. Ačkoliv názory odcházejícího Mervyna Kinga jsou i přes jejich opodstatněnost ignorovány, já pro ně pochopení mám.
(Zdroj: Blog Gavyna Daviese)