I pro nezájemce o dění v lize nebylo v podstatě možné se vyhnout zprávám o rozvlnění domácího trenérsko-klubového rybníku. Pro shrnutí třeba výtažek z MFDnes: „Leckomu zpráva, že kovaný sparťan František Straka bude trénovat Slavii, přijde nesmyslná. Jenomže charismatický kouč býval slávistou, než na konci sedmdesátých let přestoupil do letenského klubu… Sparťanem se Straka stal až koncem sedmdesátých let… Později Spartu také trénoval. A když ho na konci roku 2004 klubové vedení odvolalo, demonstrovali na jeho podporu sparťanští ultras“. Nyní proti němu protestují slávisté. Zaujala mě ta kovanost.
Bill Gross z gigantu jménem Pimco před několika dny napsal svým klientům zprávu, ve které seomlouvá za letošní výkon jím vedeného fondu. Řeč šla hlavně o prodejích US vládních dluhopisů. Osobně jsem v minulých měsících vnímal situaci tak, že pan Gross věří v o něco rychlejší ekonomický růst (v „nově normálový“ 2 %), než jaký se zdá pravděpodobný nyní. Zdálo se mi také, že věří i v růst sazeb (pokles cen dluhopisů) po ukončení QE2 (tedy ne v teorii portfolia) a v růst rizikových prémií US dluhopisů. Když výnosy klesaly (ceny rostly), ještě poukazoval na to, že Pimco místo US bondů nakoupilo vládní dluhopisy Brazílie a dluh dalších rozvíjejících se ekonomik a zde vydělalo. Nyní férově uznal, že sázka na pokles cen amerických bondů nevyšla, jede se dál. Žádná kovanost „tady jsem a odsud se nehnu“, ale reagování na vývoj tak, jak přichází.
V souvislosti s Pimcem a kovaností můžu zmínit i svědomí liberálů – Paula Krugmana. Ten totiž od začátku tvrdí, že sazby budou dole, protože dole bude i ekonomika; nad samotnou sázkou Pimca se tehdy podivoval. Krugman se přitom doposud drží svého názoru „jsme v depresi a pasti likvidity, hrozí deflace, monetární stimulace moc nepomůže, musí pomoci fiskál“ dosti kovaně. A je nutno uznat, že „předpovědní“ stránka jeho teze doposud v principu vychází. Investorům tak pro získání povědomí o „velkém obrázku“ v podstatě stačí občas si přečíst jeho blog. I samozvané svědomí liberálů ale občas uvádí, že pokud jeho teze nevyjdou (asi nejsilnější je ta o přechodnosti inflace), musí přehodnotit svůj pohled. Je si tak evidentně vědomo toho, že kovanost je na škodě věci.
O kovanosti můžeme nyní uvažovat i v souvislosti s centrálními bankami. ECB je vyloženě ukovaná na strážení inflace. Ale jak říká pan Rogoff: „Koho bude zajímat, že v neexistující eurozóně byla inflační očekávání pevně ukotvena na 2 %?“. V USA pak můžeme pozorovat, jak je již nyní dost posunutý model politiky Fedu dále posouván k novotám. Jak jsem zde několikrát poukazoval, asi nejvíce v následujících měsících uslyšíme o cílení nominálního HDP – zejména, pokud se situace nebude lepšit. Pokud by byl přitom Fed kovaný v tom, jak to dělal dříve, snili bychom dnes i o tom, že ekonomika bude jen stagnovat.
Nezajímavější pak asi bude vývoj kovanosti v eurozóně. Slýchali jsme donedávna pevný postoj k tomu, že default Řecka není myslitelný. Z této „Sparty a nikdy jinak“ se ale už pomalu stává Slavie. Zbývá ještě „nepřípustné“ opuštění měnové unie jednou, či více zadluženými zeměmi, které se rozhodnou, že bolest vnější devalvace je menší než bolest dlouhých let té vnitřní. Nebo možná rozdělení celého bloku, či druhý extrém – fiskální unie v té, či oné verzi. Uvidíme i zde, jak se u kovanosti ukáže její pravá podstata?
Uvedeným se snažím poukázat na to, že kovanost může na první pohled vypadat sympaticky – často ji vnímáme jako protiklad „kam vítr tam plášť“. Obojí je ale bičem, který se dříve či později obrátí proti nám. Právě investoři to myslím dobře znají z vlastní zkušenosti - nefunguje ani rigidita, ani skákání z jednoho na druhé. Jediné, co „funguje“, je jasný názor a zároveň otevřenost tomu, že stát se může vše a ochota vše rychle přehodnotit. Pokud tedy kovanost, tak jedině u té otevřenosti.
Pozn.: Jiří Soustružník je aktivní investor a témata, o nichž píše, mohou souviset s jeho investicemi. Jeho sloupky nejsou poskytovány jako investiční doporučení. Autor je externím spolupracovníkem Patrie a jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.