Trhy se i přes sestavení záchranného plánu pro Irsko dívají již s nezdravým zájmem na Portugalsko. Předpokládá se, že po něm přijde Španělsko. A pokud by ekonomika jeho velikosti potřebovala finanční požárníky, celá budoucnost eura by byla vážně ohrožena. Na otázku, jak to celé skončí, je ale také velmi těžké odpovědět.
Podle mě je nejpravděpodobnější, že nakonec dojde k rozdělení jednotné měny. A jejím katem bude Německo, nejmocnější země a ekonomika v Evropské unii. Podle některých politiků je poslední vývoj v krizi eura způsoben neflexibilní politikou Německa. To má ale mnoho důvodů pro nespokojenost se směrem, kterým se jednotná měna ubírá. Prošlo si bolestivou dekádou omezeného růstu platů a snižování velikosti vládních služeb. Mnozí voliči jsou rozezleni tím, že jejich daně by mohly být použity na časný odchod do důchodu v Řecku, či na financování supernízkých daní v Irsku. Němcům bylo také slibováno, že euro bude tak silné jako německá marka a že nebude pomáháno zemím, které se samy dostaly do problémů.
Angela Merkelová před měsícem naznačila, že v budoucích krizích by měli dluhopisoví investoři nést větší náklady a že jsou potřeba další změny v Paktu stability. Její komentáře byly učiněny pod tlakem domácích soudů. Kroky Německa obratem ovlivnily situaci v zemích, které potřebují pomoc. Je možné, že růst vlivu národních a protikapitalistických stran v těchto zemích povede k odmítnutí dalšího setrvání v měnové unii. Země jako Řecko a Portugalsko by mohly být mnohem konkurenceschopnější, pokud by mohly devalvovat svou měnu. Odchod z unie by ale také mohl vzbudit pocit méněcennosti. A pro řádné opuštění unie neexistuje žádný mechanismus. Jakékoliv známky příprav by mohly způsobit bankovní krizi.
Pokud se tedy má euro rozdělit, pravděpodobným žadatelem o rozvod bude Německo. To k tomu nepřikročí ani rychle, ani ochotně, protože budování evropské integrace představovalo jádro jeho politiky po dobu půl století. K tomuto rozvodu by mohlo dojít dvěma způsoby. Prvním z nich je vlna po sobě jdoucích krizí, která by postupně vyčerpala důvěru německých daňových poplatníků v to, že úvěry slabším zemím budou někdy splaceny. Druhý by nastal, pokud by změny v evropských dohodách, které Německo požaduje, nebyly schváleny některou z dalších 26 zemí EU.
Stačí, aby jeden z článků uvedené úvahy proběhl jinak, a vše se vydá jiným směrem. Podobné předpoklady ale činili i optimisté, kteří euro vytvořili a věří v překonání současných problémů. A nezdá se, že by docházelo k jejich naplnění.
Uvedené je výtahem z „How Germany could come to kill the euro“, autorem je Gideon Rachman.
(Zdroj: FT)