Příjem z dividend, které mají zdroj v zahraničí, může znamenat pro jeho vlastníka – fyzickou osobu zdanění nejen ve státě jeho rezidence, ale také ve státě zdroje. Jak velké takové zdanění bude a jak ovlivní daňovou povinnost vlastníka příjmu v zemi jeho rezidence, závisí na existenci a ustanoveních příslušné smlouvy o zamezení dvojího zdanění.
Příjem ve formě dividendy plynoucí ze zahraniční akcie se u fyzických osob (podnikatelů i nepodnikatelů) zdaňuje v rámci dílčího základu daně podle § 8 zákona o daních z příjmů, tj. jako příjem z kapitálového majetku. Poplatník uvede tento příjem ve svém daňovém přiznání v případě, kdy mu vznikne povinnost k jeho podání. Pokud je příjem předmětem daně také v zemi, ze které plyne, je pro výsledné zdanění důležitá existence tzv. smlouvy o zamezení dvojího zdanění a její ustanovení týkající se zdanění dividend.
Účelem smluv o zamezení dvojího zdanění je zabránit, aby rezident jednoho státu, který pobírá příjmy ze zdrojů na území jiného státu, nebyl z téhož příjmu zdaněn dvakrát (ve státě rezidence příjemce i ve státě zdroje daného příjmu). Smlouvy stanoví přesná kritéria, podle nichž se právo na vybírání daně vyhradí pouze jednomu státu, nebo se státy o daňový výnos v určitém dohodnutém poměru podělí. Rovněž upravují postup, kterým se zamezí dvojímu zdanění téhož příjmu. Smlouvy o zamezení dvojího zdanění řeší způsob zdanění dividend obvykle v článku 10 a postup pro vyloučení dvojího zdanění upravuje článek 23 či 24.
Není-li smlouva o zamezení dvojího zdanění se státem zdroje příjmu sjednána, pak může dojít k tomu, že dividenda bude zdaněna jak ve státě zdroje tak ve státě rezidence. V takových případech nebude zdanění ve státě zdroje zohledněno v daňové povinnosti příjemce dividendy v tuzemsku.