Ne ne, to co popisuji není pouhá teorie. Takto je to i v praxi. Komerční banky si při QE od centrální banky nepůjčují peníze. Při QE komerční banky prodávají centrální bance státní dluhopisy. Likviditu, kterou takto banky obdrží jim centrální banka připíše na jejich rezervní účet. A to je vše co se stane. Komerční banka tuto likviditu může použít na vypořádání platebního styku nebo na (zpětný) nákup státních dluhopisů. Tuto nadbytečnou likviditu ale nemůže banka použít na nákup rizikových aktiv jako jsou korporátní dluhopisy nebo akcie. Nemůže ji použít ani na poskytnutí úvěrů nebankovním subjektům (k tomu ostatně banka vůbec likviditu nepotřebuje, vůbec žádnou). K tomu, aby banka mohla navýšit nákupy rizikových aktiv nebo navýšit objem poskytnutých úvěrů, musí nejprve navýšit svůj vlastní kapitál, aby případný nákup rizikových aktiv nebo nové rizikové úvěry byly kryty novým vlastním kapitálem v míře, kterou určují pravidla kapitálové přiměřenosti. Skutečnost, že banka má stamiliardy nebo biliony dolarů/eur nadbytečné likvidity na rezervním účtu je z hlediska možnosti navýšit objem peněžní zásoby v ekonomice (myšleno vně bankovního systému) zcela bez významu. Banky mohou pouštět do oběhu nové peníze až poté, kdy např. akcionáři upíší nové akcie banky, nebo se bance podaří vydat další podřízené dluhopisy, nebo si banka ponechá již vytvořený zisk a nerozdělí jej mezi akcionáře... Nejprve musí banka posílit svůj vlastní kapitál, pak může expandovat (vytvářet nové peníze). Centrální banka tuto situaci ovlivňuje pouze změnami úrokových sazeb a/nebo změnami kapitálových požadavků v rámci pravidel kapitálové přiměřenosti. To co Vy popisujete je tzv. kvaLitativní uvolňování, kdy centrální banka rozšiřuje rejstřík aktiv, která přijímá jako kolaterál při půjčkách likvidity, tedy že namísto pouze státních dluhopisů začne nově přijímat i méně kvalitní aktiva, např. zástavní hypotéční listy. I pokud si banka půjčí likviditu oproti kolaterálu v podobě nekvalitních aktiv, pak i zde platí, že se tím nezvyšuje objem peněz v ekonomice. Pokud taková banka vyplatí (díky získání likvidity proti nekvalitní zástavě) vklady svým klientům, neznamená to, že tím dojde k navýšení množství peněz v ekonomice. Ty peníze ti klienti měli na účtu už i před tím, jen v bezhotovostní podobě. Tím, že je vyzvedli z banky, jen směnili již existující bezhotovostní peníze na bankovky. Množství peněz v ekonomice se v důsledku pomoci bankám s nedostatkem likvidity nijak nemění. Platí samozřejmě, že pokud by banka zkrachoval bez pomoci centrální banky, pak by mnoho peněz patřících klientům této banky zaniklo. Pokud by centrální banka s likviditou bankám nepomohla, pak by se v případě krachů těch bank množství peněz zmenšilo, nicméně cenou za tuto deflační "politiku" by byl velmi pravděpodobně dominový krach celého bankovního systému... Centrální banka ale nemůže s likviditou pomoci každé bance. Může pomáhat pouze solventním bankám, které mají problém s likviditou. Pokud je banka insolventní přichází na řadu nejprve akcionáři, kteří by měli doplnit kapitál banky, pokud nejsou ochotni, hledá se externí investor, který by banku zachránil a teprve pokud ani toto nevyjde, nastává nucená správa a krach (v případě malé banky) nebo dochází k zestátnění a zachránění banky ze státních peněz, pokud jde o systémovou banku. V případě Credit Suisse nedošlo k prohlášení insolvence, takže pomoc s likviditou je zde namístě a situace se řeší fúzí s jinou bankou (UBS). Ano, ingerence centrálních bank do bankovního trhu rozhodně určitým způsobem deformuje tržní prostředí. Ponechání CS svému osudu až do jejího krachu by sice trh nedeformovalo, ale přímo by to trh kompletně destruovalo. Striktní lpění na čistě tržních principech je sice sympatické, avšak v některých případech je opravdu rozumné z takto rigidního postoje ustoupit...