Paul Krugman míní, že co se týče snižování inflace, „v podstatě jsme toho dosáhli.“ Otázkou je nyní podle něj zejména to, jak dlouho se ekonomika udrží v kondici se sazbami na současných úrovních. Na Bloombergu k tomu uvedl, že podle některých dat už dochází k určitému zpomalení, nejde ale o nic drastického.
Podle ekonoma by tedy v současné situaci bylo lepší sazby snižovat, protože rizika jsou už posunuta směrem od vyšší inflace k ekonomickému zpomalení. A centrální banka by mohla alespoň minimálně sazby snížit proto, aby se zpomalení výrazně neprohlubovalo. K volbám pak Krugman uvedl, že Donald Trump dává jasně najevo, že nechce nezávislý Fed a spíše mu sedí „turecká“ cesta. Tedy centrální banka, která se chová podle politických zájmů. K tomu by podle ekonoma Trump zvedal cla, „která přímo zvyšují inflaci,“ a snižoval daně způsobem, který by byl krytý dalšími dluhy.
V oblasti mezinárodního obchodu a vztahů už se podle Krugmana nejde spoléhat na pravidla, která platila dříve. Příčinou jsou tenze mezi Spojenými státy a Čínou a to, že USA už nefungují jako globální hegemon, který by pravidla stanovoval. Mají hodně společného s Evropou, ale o Číně to neplatí. Japonskou ekonomiku podle experta značně ovlivňuje demografický vývoj a nízká porodnost. Z dat také není jasné, že by se ekonomika vzdalovala předchozímu dlouhému období dezinflačních tlaků a centrální banka mohla zvedat sazby. K tomu Krugman podle svých slov nechápe, proč se Japonsko nyní tak obává slabého měnového kurzu. S ohledem na problémy s opuštěním deflační ekonomiky je to překvapivé, protože slabý jen působí proti nim.
Čína je ve srovnání s Japonskem „v mnohem horším stavu“, protože funkční přestává být celý ekonomický model této země. Je neudržitelný i kvůli „vysoce neadekvátním domácím výdajům a spotřebitelské poptávce“. V zemi podle Krugmana není ani dostatek investičních příležitostí na to, aby došlo k obratu. Zatím tu nenastal ani mírný pokus o změnu současného ekonomického modelu. Naopak se zdá, že Čína se stále pokouší dostat se ze svých problémů přes vyšší exporty namísto toho, aby se zaměřila na domácí poptávku.
K čínské snaze o udržování současného ekonomického modelu do značné míry stojícího na snaze o další zvyšování vývojů Krugman dodal, že „to se nestane“. To znamená, že zbytek světa už takové chování nebude přijímat. Ukázkou toho je i zmíněné oslabování japonského jenu. „Pokud si můžeme být něčím jistí, je to neochota zbytku světa přijmout simultánní prudký růst exportů z Číny a Japonska,“ míní ekonom.
Zdroj: Bloomberg