Poměr cen akcií k ziskům obchodovaných firem (PE) nemusí být tím nejlepším valuačním měřítkem, ale je určitě tím nejčastěji používaným. Po čase se dnes podíváme, jak jsou z tohoto pohledu světové trhy. Extrémem tu je UK na straně jedné a USA na straně druhé. A zajímavý se mi zdá zejména valuační diskont Evropy vůči USA a nyní už i Japonsku.
1 . Valuace ve světě: V následující tabulce je výraznou výjimkou Velká Británie, protože je to jediný větší akciový trh, kde jsou valuace pod historickým standardem. A hodně. Zbytek trhů je buď cca na svém (Evropa bez skupiny GRANOLAS), nebo více či méně nad standardem. Za povšimnutí tu stojí i Japonsko, které se šplhá výš a výš (o něco se pokouší i Evropa). Vyloženým protipólem UK jsou pak trhy americké:
![sous1](/Fotobank/809f798a-738c-47b4-a31e-df8ab6058228?width=500&height=&action=Resize&position=Center)
Zdroj: X
2 . Americký extrém – co ostatní? Americký trh je svými valuacemi hodně vysoko i bez velkých technologických společností. A to ve srovnání se zbytkem světa i se svou vlastní dvacetiletou historií. Bezrizikové sazby – výnosy desetiletých vládních dluhopisů, v USA přitom nijak nízko nejsou. Takže vysvětlení spočívá v nízkých bezrizikových prémiích a/nebo očekávaném vysokém růstu zisků a dividend.
Druhý sloupec týkající se trhu bez velkých technologických firem by přitom mohl ukazovat, že investoři věří v širší růstový potenciál AI a spol. (tedy potenciál neomezený jen na IT sektor a s ním úzce související společnosti). Zarážející pak ale může být, proč je tak obrovská valuační mezera mezi tímto zbytkem US trhu a Evropou. Vedle nízké rizikové prémie a vysokého očekávaného růstu v USA je tu ale ještě jedno vysvětlení vysokých amerických valuací – vysoký podíl volného toku hotovosti k ziskům:
Jak tu občas poukazuji, na jeden dolar zisků nyní firmy v USA vydělávají více dolarů hotovosti, příčinou se zdají být relativně nízké výdaje na investice (ne nutně nízké investice v množstevním vyjádření). Za tyto „výživnější“ zisky jsou tak investoři ochotni platit více, než v minulosti. Ani tento faktor pro mě ale není úplně uspokojivým vysvětlením valuační prémie US trhů mimo technologie nad Evropou (která má dokonce nižší bezrizikové sazby). Samozřejmě můžeme hovořit o nižším potenciálu evropské ekonomiky, různém odvětvovém složení, zpožděném cyklu, atd. Ale prohlubuje se i valuační diskont Evropy vůči Japonsku (to sice má bezrizikové sazby u nuly, ale už hodně dlouho).
3 . Rizikové prémie na minimech: Ještě krátce zpět k USA - vývoji dlouhodobějších očekávání růstu zisků v USA jsem se tu věnoval nedávno, dnes ještě přidám pohled na rizikové prémie na dluhopisových trzích. Ty nejsou to samé, jako prémie akciové, ale ty zase nejde přímo pozorovat a odhady mohou více či méně informačně šumět. Na dluhopisech přitom vidíme, že prémie se nachází mimořádně nízko, níže už se moc nedostávaly, spíš pak přišel dříve, či později obrat nahoru.
![sous2](/Fotobank/1c0d2f99-356a-491f-b1ce-66054e3cf675?width=500&height=&action=Resize&position=Center)
Zdroj: X