Americká ekonomika čelí na začátku roku 2023 celé řadě nejistot, tou hlavní však zůstává otázka, jak bolestivá nakonec bude léčba vysoké inflace přísnější měnovou politikou ze strany Fedu. Pohled do historie nabízí dva možné scénáře – hladké přistání (soft landing), kdy proces desinflace hospodářský růst pouze přibrzdí, nebo tvrdé přistání (hard landing) implikující hlubší recesi následkem až příliš utažené měnové politiky. Ve světle posledních příchozích dat se však začíná hovořit o třetím scénáři, kdy by americká ekonomika teoreticky nemusela přistát vůbec (no landing).
Takový scénář by znamenal, že americká ekonomika si nadále povede nad očekávání dobře a podobně jako v posledních čtvrtletích svižně poroste. Překvapivě silná data z trhu práce v lednu jdou přesně tímto směrem – míra nezaměstnanosti na úrovni 3,4 % je nejnižší od 60. let a trh práce zůstává celkově extrémně napjatý. Na druhou stranu, inflace by se v tomto scénáři jen těžko vrátila k 2% cíli. Jinak řečeno, současná desinflační epizoda by se tak vlastně mohla ukázat jako dočasná.
Scénář bez přistání by pro trhy zřejmě znamenal pokračování vysoké rozkolísanosti z roku 2022, a to jak z důvodu nejistého inflačního vývoje (aktuálně trhy zaceňují poměrně svižný pokles inflace, resp. variantu hladkého přistání), tak i reakční funkce Fedu. Ten by totiž ve světle setrvale zvýšené inflace a hrozby ztráty kredibility nakonec přece jen musel zakročit a měnovou politiku dále zpřísnit. A pravděpodobně i držet sazby po delší dobu na vyšších úrovních, aby zajistil návrat inflace k cíli.
Ve své podstatě by tak naplnění scénáře no landing pouze zvýšilo pravděpodobnost opožděného tvrdého přistání americké ekonomiky, kdy by další růst sazeb již zchladil ekonomiku dostatečně, avšak s podstatným rizikem recese. Pro trhy může jít paradoxně o ten vůbec nejhorší scénář, tj. s delším obdobím nejistoty a jisté neukotvenosti dalšího vývoje, přičemž ve výsledku by se americká ekonomika tak jako tak propadla do – ne nutně pouze technické – recese.
TRHY
Koruna
Koruna se nadále obchoduje v relativně úzkém pásmu 23,70 - 23,80 EUR/CZK a nic na tom nezměnila ani včerejší mediální ofenzíva členů bankovní rady ČNB. Jan Frait v rozhovoru pro deník Právo zopakoval, že naše úrokové sazby budou vysoké po delší dobu, ostatně podobně jako na Radiožurnálu i guvernér Aleš Michl. Ten vedle toho podpořil neortodoxní hypotézu zaznívající od Jana Švejnara o spojitosti agresivního růstu sazeb za Rusnokovy éry a zvýšené inflaci, resp. inflačních očekávání.
Vzhledem k prázdnému makro kalendáři v Česku zůstane pro korunu v tomto týdnu stěžejní vývoj v zahraničí. Zásadním číslem dneška bude výsledek americké inflace za leden – pokud by měl alespoň částečně nabourat tezi o probíhající desinflaci v USA, pak může hrozit výprodej rizikových aktiv a na pozoru se bude muset mít i koruna.
Eurodolar
Eurodolar si včera ulevil, neboť averze, zvýšená mimo jiné americkou střelbou po (zřejmě čínských) balónech, poklesla.
Dnes odpoledne bude pro trh extrémně důležitým číslem výsledek americké inflace za leden. Půjde o to, zda se udrží dezinflační trend z předchozích měsíců či nikoliv. Odhad lednového inflačního čísla je přitom komplikovaný jednak tím, že byly revidovány sezónně očištěné řady a jednak dojde ke změně vah ve spotřebitelském koši. Nicméně, když už máme učinit odhad, tak se obáváme, že lednová meziroční inflace bude velmi blízko prosincovému číslu a to nebude vedení Fedu po chuti.