Dříví na oheň a nošení vody: Mezinárodní měnový fond na základě nové studie tvrdí, že „až polovina ve světě odvedené práce není nijak zaplacena“. Jeho ekonomové Kristalina Georgieva, Cristian Alonso, Era Dabla-Norris a Kalpana Kochhar poukazují na to, že většinu této práce odvedou ženy. Pokud by byla odbourána „nespravedlivá alokace neplacené práce“, prospělo by to nejen jim, ale celé společnosti. Příkladem také práce je vaření, uklízení, nošení vody, či péče o děti, či starší lidi. Tyto činnosti obvykle nejsou odraženy v oficiálních číslech zabývajících se ekonomickou aktivitou i proto, že je těžké je nějak kvantifikovat. MMF nicméně tvrdí, že podle různých odhadů dosahují výše odpovídající 10 – 60 % HDP.
„Ženy po celé, světě udělají v průměru 4,4 hodiny neplacené práce denně, zatímco muži 1,7 hodin“, píše MMF. Tato mezera je podle něj nízká v zemích, jako je Norsko, kde se čísla pohybují na hodnotě 3,7 u žen a 3 hodiny u mužů. Druhým extrémem je například Egypt, kde se ženy v průměru věnují 5,4 hodiny neplacené práce denně, zatímco muži jen 35 minutám. Podle odhadů UNICEF ženy ve světě stráví dohromady například 200 milion hodin denně nošením vody, v Indii musí více než hodinu denně sbírat dříví na oheň.
Ceny ropy odnikud nikam: CNBC informuje, že podle banky se budou příští rok ceny ropy pohybovat bez jasného směru a trendu. Z jedné strany totiž na ně působí a bude působit zhoršující se globální ekonomika a z druhé rostoucí tenze na Blízkém východě. „Pokračující pokles těžby zemí OPEC a klesající aktivita amerických břidlicových vrtů vyváží rostoucí produkci zemí mimo OPEC a mírný růst poptávky v příštím roce“, píše také banka ve své analýze. Na konci letošního roku by se tak podle ní měly ceny ropy Brent pohybovat kolem 62 dolarů za barel. Pokud se nedostaví výraznější šoky, na konci roku 2020 by se ropa podle banky měla obchodovat za 60 dolarů za barel.
Shiller o recesi a valuacích: CNBC přináší také rozhovor se známým ekonomem Robertem Shillerem. Podle jeho názoru může být recese „vzdálena ještě celé roky“ a příčinou by byl „pozitivní efekt“, který má současný americký prezident na ekonomiku akciové trhy. Ten totiž podle ekonoma vytváří prostředí, které podporuje spotřebitelské výdaje. Mimořádná délka současné expanze americké ekonomiky je i odrazem politiky předchozího prezidenta Baracka Obamy, ale velkou roli hraje prý i ten současný.
Shiller nicméně netvrdí, že „vše je růžové“. Poukázal v této souvislosti zejména na vysoké valuace. Ty měří takzvaným poměrem CAPE, což je cyklicky upravené PE, které namísto zisků očekávaných pro příštích 12 měsíců používá průměr zisků historických. Konkrétně o inflaci upravených zisků za posledních deset let. Shiller tvrdí, že současné CAPE je na úrovních, „které vyvolávají obavy“.
Přestřelování odhadů: Známý investor Ed Yardeni se na svém blogu věnuje současné výsledkové sezóně a mimo jiné zmiňuje, že odhady ziskovosti jsou často snižovány proto, že analytici jsou na počátku příliš optimističtí. S tím, jak se blíží výsledková sezóna, ale své projekce korigují. Jenže Yardeni poukazuje na jeden dodatečný jev: Pár týdnů před touto sezónou odhady opět přestřelují, tentokrát ale zase směrem k přílišnému pesimismu.
Ohledně současné situace Yardeni píše: „Zisky očekávané pro následujících 12 měsíců jsou obvykle dobrým vedoucím indikátorem vývoje zisků skutečných. Výjimkou je případ, kdy se v následujících 12 měsících dostaví recese. Pokud se mnou souhlasíte, že americká ekonomika by měla i příští rok pokračovat v růstu, pak současný vývoj očekávaných zisků představuje pro akcie pozitivní signál“.
Benzín nebo nafta? Eurostat tento týden přináší přehled jednotlivých evropských zemí podle toho, jaký typ paliva dominuje v automobilové dopravě. Jak ukazuje následující graf, podíl benzínových motorů je nejvyšší na Kypru a ve Finsku. Země jako Litva, Francie a Lotyšsko se naopak spoléhají zejména na naftové motory. Alternativní paliva jsou nejpopulárnější v Polsku, s odstupem za ním v Itálii a ve Švédsku. Česká republika patří mezi země s relativně vysokým podílem benzínových motorů v automobilové dopravě.
Deficity a vládní dluhy: Eurostat také přináší přehled míry vládního zadlužení evropských zemí (data z roku 2018). Nejvíce zadlužené je v této oblasti Řecko, jeho dluhy se pohybují na úrovni 180 % HDP. S odstupem za ním se nachází Itálie a Portugalsko. Naopak nejnižší vládní zadlužení nalezneme u Estonska, Lucemburska, Bulharska a také v ČR.
Pracovní doba a obezita: Změny v pracovní době a příjem potravy během ní mohou mít významný dopad na fyzickou kondici zaměstnanců. Studií, které by se tímto vztahem zabývaly, ale podle ekonoma Joana Costa-i-Fonty a jeho kolegyně Belény Sáenz de Mieraové, zatím není mnoho. Svou prací prezentovanou na stránkách VoxEU se to snaží napravit a základem jim jsou změny, ke kterým došlo v roce 2001 ve Francii. Tehdy totiž v této zemi došlo ke snížení počtu pracovních hodin a tudíž je možné zkoumat i to, jak se to projevilo na zdravotní kondici a obezitě lidí.
V USA byla v roce 2005 zpracována studie na podobné téma, která tvrdí, že snížení počtu pracovních hodin nese pozitivní dopad na zdraví populace. Costa-i-Font ale píše: „Zjistili jsme, že u modrých límečků byla v oblastech, kde došlo k plné implementaci reformy, o 6,7 % vyšší pravděpodobnost nadváhy, než v oblastech ostatních.“ A varuje tedy předtím, že politika snižování pracovní doby „nemusí nutně znamenat lepší fyzičku pro každého“.
... a u nás doma
Stesk po komunismu: Seznam.cz tento týden píše, že „třetině starších lidí se stýská po komunismu. Měli jsme se líp, řekli v průzkumu“. Šlo o průzkum agentury NMS Market Research zpracovaný pro portál Paměť národa. Podle něj „pouze 36 % lidí starších 40 let hodnotilo Sametovou revoluci jednoznačně kladně“. Podle Paměti národa ve společnosti roste zklamání a nedůvěra v demokracii. „Část lidí na minulém režimu chválí sociální jistoty, práci pro každého a to, že se údajně lidé k sobě chovali slušněji. Názory na dobu před revolucí se významně liší podle vzdělání a věku respondentů. Samotnou revoluci vnímá pozitivně 57 % vysokoškoláků, kteří tuto dobu zažili, ale pouze 22 % jejich vrstevníků se základním vzděláním“, píše seznam.cz
Nebojíme se zachraňovat životy: „Češi se nebojí resuscitovat a v počtu zahájených pokusů o oživování se řadí k evropské špičce. Laická resuscitace před příjezdem zdravotníků přitom při srdečních zástavách zvyšuje šanci na přežití až trojnásobně. Výrazně v takovou chvíli pomáhá také asistence na tísňové lince 155 nebo mobilní aplikace Záchranka“, píše portál pozitivni-zpravy.cz.
„Česká republika na základě výsledku poslední studie, která sbírala po dobu tří měsíců data o srdečních zástavách, skončila na vynikajícím třetím místě. Hned vedle typicky skandinávských zemí, kde jsou výsledky přežití dlouhodobě nejlepší na světě,“ uvedl podle portálu lékař a předseda České resuscitační rady Anatolij Truhlář.