Podle investiční banky Natixis postihly Francii a Itálii při vstupu do eurozóny dva šoky, které jsou na jejich ekonomikách patrné dodnes. První souvisí s fiskálními pravidly měnové unie a druhý s možností devalvovat svou vlastní měnu.
Banka poukazuje na to, jak obě země dlouhodobě ztrácely podíl na exportních trzích. V následujícím grafu je zobrazen vývoj hodnoty mezinárodního obchodu a je zřejmé, že francouzské a zejména italské exporty za ním výrazně zaostávají. Zatímco obchod leží nyní ve srovnání s rokem 1998 téměř o 150 % výš, francouzské vývozy jsou zhruba dvojnásobné a italské se nachází o necelých 60 % výš:
![0](/Fotobank/ffbdfd42-a9fe-4460-8efb-15d24bc04a37?width=500&height=343&action=Resize&position=Center)
Nutnost držet se fiskálních pravidel eurozóny vedla k tomu, že v obou zemích došlo ke zvýšení daňové zátěže a následnému negativnímu tlaku na poptávku. V Itálii pak zvýšení korporátního zdanění vyvolalo podle Natixisu i pokles investic. Jak ukazuje následující graf, ve srovnání s rokem 1990 jsou nyní korporátní investice ve Francii téměř o 100 % výš, zatímco v Itálii vzrostly jen o méně než 20 % a v roce 2014 se dokonce pohybovaly pod úrovní roku 1990. K jejich výraznému propadu pak došlo u obou zemí na počátku devadesátých let.
![5](/Fotobank/5069d3b2-8d5c-4058-beb7-c57dce66c9c6?width=500&height=318&action=Resize&position=Center)
Před přijetím eura se Francie i Itálie uchylovaly k obnově své konkurenceschopnosti přes devalvaci měnového kurzu. Po přijetí společné měny už tuto možnost neměly, což se projevilo na poklesu jejich konkurenceschopnosti a následně na poklesu podílu na světových trzích, jak bylo zmíněno výše. Poslední graf popisuje vývoj jednotkových nákladů práce (ULC) ve vybraných evropských zemích. Zatímco v Německu leží nyní ULC ve srovnání s rokem 1998 asi o 30 % výše, v Itálii je to o téměř 60 % výš:
![6](/Fotobank/c057ceff-e59f-4bca-add9-dbc11df01756?width=500&height=315&action=Resize&position=Center)
Natixis tedy poukazuje na skutečnost, že vstup do eurozóny omezil schopnost obou zemí provádět fiskální stimulaci a pomáhat své ekonomice devalvacemi. Banka dodává, že „neschopnost adaptovat se na nové podmínky si nyní v obou případech vybírá svou vysokou daň“. A „francouzská vláda čelí zdánlivě neřešitelnému problému“. Veřejnost totiž požaduje, aby zvýšila její kupní sílu, ale ekonomika by naopak kvůli zvýšení konkurenceschopnosti potřebovala snížení reálných mezd.
Zdroj: Natixis